Dějový spád nebyl tak rychlý, což ještě přidalo na napětí a představení to rozhodně neuškodilo. Strohá scéna v podobě spadlého kmene působila přirozeně a příjemně ji podtrhovaly světelné efekty. Co se choreografie týče, taneční čísla byla dobře secvičená a skvěle gradovala.   

Po hudební stránce bylo dílo orchestrem v čele s Petrem Šumníkem skvěle zpracované, nejvýraznějším nástrojem byla bezpochyby harfa. Výborný prolog vyprávěl barytonem Yevhen Šokalo. V hlavní roli Aleka exceloval Jiří Přibyl a Barbora Řeřichová mu byla v roli Zemfiry výraznější partnerkou. Byla přesně takovou, jakou bychom si Zemfiru představovali. Sálala z ní touha, láska a žádostivost. 

Zapamatovatelným výkonem byl rovněž Juraj Nociar v roli mladého cikána. Emoce herců z pódia doslova dýchaly a jejich role byly přesvědčivé, co se zpěvu, ale i herecké stránky týče. Komediantům tak nasadil Aleko laťku docela vysoko. 

Komedianti

Komedianti byli Slezským divadlem zpracováni modernějším způsobem. Kromě maringotky typické pro kočovné komedianty se druhá polovina představení odehrávala v ložnici, kterou z maringotky vytvořili.  

Dějový spád byl v tomto případě rychlejší, vše bylo podáno s určitou surovostí, bez nějakého přikrášlení. Kostýmy Michaely Savovové hýřily u komediantů pestrými barvami, se kterými kontrastovali ostatní herci na scéně oblečení v černobílém. 

Juraj Nociar se do role žárlivého vraha Cania vžil opravdu dobře a působil velmi přesvědčivě ve všech aspektech. V hlavní ženské roli opět zářila Barbora Řeřichová a ukázala, že dokáže skvěle ztvárnit i roli charakterově úplně jiné ženy. Řada diváků si bude pamatovat i kulhajícího Pavla Klečku v roli Tonia, do které se vžil i z psychologického hlediska. Právě on je ten, kdo Caniovi poví o nevěře Neddy, a tím rozhýbe celý děj.  

Originální je ústřední postelová scéna, která se z nevinné hry na jevišti mění v žárlivou scénu a vrcholí pomstychtivou vraždou Neddy a jejího milence Silvia přímo před zraky šokovaných diváků, kteří se na představení komediantů přišli podívat. Opera zpracovaná modernějším, ironickým způsobem je svěží podívanou.  

I když vás u žádné z těchto oper nečeká překvapivý konec, rozhodně stojí za zhlédnutí. Slezské divadlo obě z nich kvalitně zpracovává nejen po hudební stránce, herci v ústředních rolích v nich totiž s jistotou excelují. 

Úvodní foto zdroj Slezské divadlo v Opavě