ROZHOVOR: Příště možná napíšu o bezdomovkyni, říká autorka knihy Deník coury Marie Kratochvílová

ROZHOVOR: Příště možná napíšu o bezdomovkyni, říká autorka knihy Deník coury Marie Kratochvílová 

Marie Kratochvílová je na českém literárním poli začínající autorkou. Loni vydala prvotinu Deník coury, která pojednává o novodobé Holly Golightly – hlavní postava Tereza však na rozdíl od klasické hrdinky nabízí i sexuální služby. Povídaly jsme si o autorčině motivaci ke zpracování námětu, jejímu postoji k této problematice i plánech do budoucna.

Vystudovala jste fyzioterapii. K sepsání knihy jste se tedy dostala poměrně oklikou…

Je pravda, že jsem vystudovala fyzioterapii, ale původně jsem se po gymnáziu hlásila na Filozofickou fakultu v Praze – obor Český jazyk a literatura. Nevyšlo to a já se přes to nedokázala přenést.

A tak jsem s pocitem hořkosti zavrhla všechny humanitní obory a toto impulzivní rozhodnutí mě nakonec přivedlo až k fyzioterapii. Nicméně láska k psaní mě neopustila. To mě bavilo vždycky. Psala jsem do šuplíku, ale pak mě jednou napadlo, že bych někam mohla poslat ukázku své knihy. Takže by se dalo říct, že oklikou jsem se vrátila ke své původní touze – psaní.

Kniha otevírá poměrně kontroverzní téma luxusních prostitutek. Z čeho jste vycházela?

Příběh je čistě z mojí fantazie. Chtěla jsem napsat knihu o člověku, který je konzumní a citově povrchní, protože takových lidí je v dnešní době poměrně dost. Věděla jsem, že chci psát deníkovou formou, a Tereza je postava, se kterou se velmi dobře pracuje. Příběh možná místy vyznívá jako parodie, a tak to taky přesně bylo myšleno.

Má charakter hlavní hrdinky Terezy, která v knize používá i krycí jméno Charlotte, reálný předobraz ve vašem okolí?

Tereza je amalgám různých lidí, které jsem v životě potkala.

Konzumních a citově povrchních lidí je v dnešní době poměrně dost

Jste si s Terezou v něčem podobné, nebo je naprosto rozdílná?

Ústřední hrdinka je psychicky i fyzicky můj pravý opak, a právě proto mě bavilo vidět svět a problémy její optikou. Někdy to svým způsobem bylo osvobozující.

Jak těžké bylo se do její postavy vžít?

Nemyslím, že by bylo těžké se vžít do kohokoliv. Vlastně jsem se původně rozhodovala mezi deníkem bezdomovkyně a deníkem coury, ale nakonec vyhrála bohatá Tereza. Deník bezdomovkyně zkusím možná napsat někdy příště.

Kdybyste měla možnost vyzkoušet si takový způsob života, šla byste do toho?

Nikdy.

Proč ne?

Tento způsob obživy by pro mě byl emocionálním i fyzickým očistcem, ale to je moje osobní nastavení. Nepochybně je mnoho žen jako Tereza, které vidí věci naprosto z jiného úhlu pohledu, a to je jedna z věcí, která mě nepřestává udivovat. To, že jsme každý opravdu úplně jiný.

Váš způsob psaní mi evokuje styl Radky Třeštíkové. Patří mezi vaše oblíbené spisovatelky?

Radku Třeštíkovou mám velmi ráda, ale mojí nejoblíbenější autorkou je Sue Townsend. Její deníkové knihy o Adrianu Moleovi patří trvale k mým nejoblíbenějším. Rozhodně je pro mě velkou inspirací.

Práce společnice by pro mě byla emocionálním i fyzickým očistcem

Vaše kniha vyšla na pokračování v časopise a také v elektronické podobě. Chystá se i tištěné vydání?

Kniha vyšla v Cosmopolitanu. Měla jsem velké štěstí, že zaujala zdejší šéfredaktorku Sabrinu Karasovou. Byla mojí maximální oporou a jen díky ní jsem knihu dokončila. V loňském roce mé knize věnovala v časopise velký prostor, za což jsem jí moc vděčná. Byla bych ráda, kdyby kniha vyšla i v tištěné formě, elektronickou podobu beru jako první metu.

Plánujete v literární tvorbě pokračovat?

Určitě ano. Deník coury byl experimentální román, který mě moc bavil, ale teď se věnuji úplně jinému tématu, u kterého bych chtěla zůstat. A tím jsou knihy o osobnostním rozvoji.

Foto archiv Marie Kratochvílové

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!