Bez velkého otálení, téměř na čas a s lahví červeného vína, tak nastoupili Tata Bojs na upravenou scénu. Na ní jste mohli najít křišťálový lustr, několik perských koberců, lampy se stínítky jak z padesátých let, a dokonce i fíkus. Do domácké atmosféry byly zdánlivě náhodou usazené hudební nástroje - klávesy, kytary, bicí a baskytara. Usazené ale tentokrát nebyly jen ty, ale i publikum.

Tata Bojs se totiž v této zimní klubové sezóně rozhodli odehrát dva akustické, a tedy i klidnější koncerty. K uším fanoušků se tak dostaly i písničky, které mohou normálně zaslechnout jen z desek nebo počítačů, a také upravené verze známých hitů. Hned na začátek proto přišla tak trochu jiná Informační nebo Filmařská. Publikum ale poznalo známé tóny a začalo si nesměle broukat společně se skupinou.

"Nebýt usedlý!"

"Stydíte se, že jo? Ono na těhle koncertech trochu trvá, než si to sedne. Ale my se bavíme," prokoukl publikum Cais. I tak ale dal k ústům několika lidí v první řadě mikrofon, jak je ostatně u téhle písně zvykem. V sále se zároveň začal objevovat jemný mlžný opar, který dotvářel zvláštně intimní atmosféru vystoupení.

"Úkolem dnešního koncertu vlastně je, aby nebyl usedlý, i když sedíte," objasnil s úsměvem přítomným baskytarista Mardoša. Sám se stal vzorem neposednosti, protože ačkoli po celou dobu seděl, vrtěl se, jako by ho hudba nemohla nechat klidným. V playlistu mezitím následovala Sonda a Náměsíčná. "Podle mě jeden z nejlepších textů, jaké jsme kdy složili," svěřil se hlavní zpěvák.

Průřez jejich alby pokračoval dál. Zazněly hity z Biorytmů (Šťastnější nebo Attention Aux Hommes!), z Kluci kde jste? (Skovka), Ležaté osmičky (Opakování i Usínací), z v podstatě nejnovějšího A/B (například Běžec) a samozřejmě z konceptuálního Nanoalba obehnaného příběhem o robotickém psu Halovi. "Říkali jsme si, jestli vytrhávat na koncertech písničky z Nanoalba, jestli to bude dávat smysl bez kontextu. Ale řekli jsme si, že jo, a tak to prostě vytrháváme," zamyslel se Cais.

Vizuální zážitek

Během všech písniček hudbu doprovázela světla, která dělala z koncertu nejen jedinečný akustický, ale i vizuální zážitek. Vzduchem létaly desítky přesně načasovaných a různě rychlých barev. Chvíli mířily přímo na hudebníky, jindy se zatoulaly až do vrchních řad hlediště, na konci písniček ale vždycky zhasly docela.

V poslední třetině večera nastala podle Caisových slov "kulturní vložka". "Nás baví balancovat na hraně trapnosti," vysvětlil. "To se vždycky uvidí, co se z toho uslyší," doplnil ho vtipně Mardoša. A tím začala zvláštní, ale skvělá trampská verze Tanečnice. Improvizovaně vymyšlený příběh o tom, jak zvukař Bizon potkal krásnou tanečnici, doplněný o sloky ze známé písně a sborové "hej hou" nadchnul téměř vyprodaný sál.

Ještě před posledním songem Pěšáci se publikum dočkalo Kamarádek, Opakování nebo oblíbené Ztraceno v překladu. "Tahle už je poslední. Já tam nebudu říkat ten příběh. Stejně to všichni znáte. Jako debílek pokaždý hledám tu kavárnu, kde sedí Francouzka," zažertoval Cais. S ní (i když ta byla vlastně o chvíli dřív) Tata Bojs odešli s pódia, ale jen proto, aby je mohli jejich fanoušci vytleskat zpět.

Slam poetry Světová

Na přídavek si frontman Cais a kytarista Vladimír Bár přinesli kšiltovky a předvedli slam poetry verzi Světové a alternativní disco Růžová zahrada. V tu chvíli se z usazeného koncertu stalo tančící šílenství. Největší odvážlivci si dokonce vyběhli zatrsat pod pódium, ostatní alespoň tleskali, zpívali a vrtěli se do rytmu.

A tak Tata Bojs v DOXu ukázali všechno, co umí. Dokážou totiž nejen skvěle hrát a zpívat, ale i recitovat, vymýšlet si, tancovat, pít, vtipkovat nebo rapovat. Bez nadsázky tak divákům v neděli proběhl před očima život nejlepších pěšáků rock'n'rollu, které u nás máme.

Foto: Milan Cais si to za bicími i před nimi užíval. Zdroj: FB Tata Bojs

29.1.2019 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout