RockOperu rozezněly nesmrtelné hity skupiny Queen. Symfonické aranže orchestru a sboru Alla Vienna zvedly publikum ze židlí

RockOperu rozezněly nesmrtelné hity skupiny Queen. Symfonické aranže orchestru a sboru Alla Vienna zvedly publikum ze židlí100%

Spojí-li se nesmrtelná hudba skupiny Queen, symfonické aranže orchestru a sboru Alla Vienna a prostředí RockOpery Praha, je z toho více než dvouhodinový zážitek, na který budete vzpomínat opravdu dlouho. A přesně takový byl koncert Queen Symphonic.

Symfonický orchestr a sbor Alla Vienna, pocházející z polského města Lodž, původně dlouhodobé zaměření na hudbu legendární skupiny neplánoval. Projekt Queen Symphonic, poprvé odehraný v listopadu 2011, vznikl jen jako jeden z mnoha jeho koncertů. Měl však takový úspěch, že se ho rozhodli nejen zopakovat, ale posléze s ním vyjet i na turné. Dnes, po 8 letech existence, má projekt na svém kontě více než 150 koncertů odehraných před 100 000 diváky.

Kdo by čekal pokus o přesnou kopii původních hitů, včetně co možná nejautentičtějšího zpěvu Freddieho Mercuryho, bude možná trochu zklamaný. Alla Vienna jsou sví a to je dobře. Hudbu jedné z nejslavnějších kapel světa interpretují v originálních symfonických a sborových aranžích, které se od původních hitů více či méně liší, a přinášejí do ní prvky, které byste u Queenů rozhodně nenašli.

Zvláště první část koncertu byla pojata oproti originální předloze velmi umírněně - 10 hudebníků a 18 sborových zpěváků předvedlo aranže v duchu klasické hudby s někdy až překvapivými prvky dalších stylů, jako je jazz, či dokonce španělské rytmy. Orchestr zaujal klasické koncertní pozice v sedě na židlích s notovými pulty, sbor se rozestavěl za ním k mikrofonům. Dámy v dlouhých černých šatech, muži v oblecích.

Role průvodce večerem se očividně rád zhostil vedoucí souboru, dirigent, kontrabasista a kytarista v jedné osobě, Jan Niedźwiecki. Milou kombinací češtiny, polštiny a angličtiny komentoval jednotlivé skladby a zároveň představoval členy orchestru, v němž mimo jiné účinkuje i jeho “krásná žena” Marta Niedźwiecka, jíž takto složil poklonu. A právě zvuk jejích prvních houslí, společně s violoncellem Małgorzaty Smyczyńske-Szulc, byl v této části koncertu tím nejvýraznějším a nejdokonalejším prvkem. Ke klavíru zasedl Adam Manijak, klarinet třímal Mariusz Barszcz, příčnou flétnu strýc a první učitel Jana Niedźwieckiho Jan Dobrowolski.

První bouřlivý potlesk večera sklidil hit Who Wants to Live Forever, jemuž dodala sborová úprava zvláštní melancholické kouzlo. Následovaly skladby Don't Stop Me Now a Under Pressure, které publikum naopak roztleskaly, a jakkoliv to bylo v omezeném prostoru obtížné, i roztančily. Vrchol první části přišel s písní Barcelona. Ačkoliv se možná leckomu může zdát těžké představit si ji v jiném podání, než je to originální od Freddieho a Montserrat Caballé, Alla Vienna dokázala, že to jde. Dokonalé sborové party zněly v doprovodu orchestru opravdu mistrně. The Show Must Go On, poslední skladba před přestávkou, již předznamenala druhou rockovější část koncertu a na přání Jana Niedźwieckiho zahalila sál do stovek světel.

Po přestávce přišla změna nejen v aranžích skladeb, ale i v oblečení a celkovém chování protagonistů. Sbor sundal saka, orchestr odložil dlouhé róby i židle, Jan Niedźwiecki oblékl prosté bílé tričko a do rukou vzal místo kontrabasu elektrickou kytaru. Prostě … vše začalo mnohem více připomínat rockový koncert a ovace píseň za písní nabíraly na síle. A není divu, když zněly hity jako Tie Your Mother Down, Love of My Life, Somebody to Love, I Was Born To Love You, či A Kind of Magic.

Když do prvních tónů Bohemian Rhapsody Jan prohodil: “Tohle je má nejoblíbenější píseň, poznáte ji?”, víc už říkat nemusel. Ty poslední ukončil až bouřlivý potlesk a úder gongu z rukou bubeníka. Po následujících Crazy Little Thing Called Love a I Want It All se zdál prostor na tančení malý už každému. A přišlo další (i když mnohými tušené) překvapení večera - sólista v kostýmu Freddieho s písní We Will Rock You a Následující We are the Champions. To už se do rytmu pohupovala nejen světla v rukou stojícího hlediště, ale i pultíkové osvětlovací lišty v rukou sboristů. Při I Want to Break Free se přidal i sólový kytarista Piotr Wieczorek, jemuž zdatně se svou kytarou konkuroval Jan.

Aplaudující a tančící publikum se však k odchodu nemělo. Když z úst Jana zaznělo šibalské: “Vy chcete ještě slyšet nějakou písničku? Můžete si koupit lístky na další koncert… Jo, vy chcete ještě něco slyšet dneska?”... začínalo už opravdu závěrečné Radio Ga Ga.

Foto: archiv Alla Vienna

Názor informuji.cz: 100%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Místo konání: RockOpera Praha

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!