Žena středního věku stojí nahá před oknem. Čas ukazuje 6.00 ráno. Žena právě vstala a nestačila se ještě obléct. Vedle ní stojí pes. Těmito slovy vítá výstava Jána Mančušky s příhodným názvem (KON)TEXTY. Expozice vtahuje svého pozorovatele do samotného děje uměleckého díla a zkoumá traumata, zklamání, úspěchy i vztahy.
Galerie výtvarného umění v Ostravě touto instalací prezentuje nové přírůstky do své alternativní rodiny, kterými obohatila svou uměleckou sbírku. Dvě práce, Veden zdmi otočil jsem se do rohu (2007) a Žena středního věku (2009), zakoupila minulý rok a začleňuje je tak do série zvanou Zisky 2018 GVUO. Propagace a vizuální sdělení je předloženo a prezentováno formou účtenky. Bílé pozadí se dvěma narůžovělými proužky značí stvrzenku nákupu.
„Grafický koncept zakládáme na tom, že z každého zisku je skládán účet. V tomto případě účet veřejnosti formou vystavení. Tím, že se jedná o sugesci konce roličky papíru, je naznačeno, že jde o terminální řešení, dílo je ve veřejné sbírce a nikam již nezmizí,“ vysvětluje Robert V. Novák, grafický designér GVUO.
Dílo první: Veden zdmi otočil jsem se do rohu
Dvě textová pole, významy vzájemně propojeny. Exponát Veden zdmi otočil jsem se do rohu předvádí variaci dějových posunů podle určeného schématu, z něhož vyplývá celkem osm různých způsobů čtení. Autor začíná psát příběh z vlastního pohledu a děj popisuje ich-formou. Následně však přechází do vypravování ve třetí osobě a zasazuje do historky určitý odstup. Témata se týkají absurdní situace, kdy se člověk v místnosti ztrácí a následně ho nacházíme ležícího na podlaze.
Z výstavy (KON)TEXTY Jána Mančušky. Foto © Valentýna Ondřejová
Dílo druhé: Žena středního věku
Toto dílo zprostředkovává videoprojekce strukturální posloupnosti. Kompozice textu je uspořádána mozaikově, s každým novým odstavcem je text postupně odhalen a konstruuje svou náplň, svůj obsah a děj. Dějová linka je napnutá k prasknutí, jelikož každý další odstavec opakuje slova předchozího a navíc přidává nové osobité sdělení.
Příběh je nabitý nejasností, tajemnem i erotičnem. Otevřený konec tomu dodává punc nepochopitelného a neobjasněného, má to ale i šmrnc a svou nekonvenčností celkového obsahu zaujme. Mančuška rád nechával své publikum v nejistotě a dával jim prostor přemýšlet. Nejistota je totiž přitažlivá.
Z výstavy (KON)TEXTY Jána Mančušky. Foto © Valentýna Ondřejová
Držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého Ján Mančuška patřil k nejčastěji vystavovaným českým umělcům v zahraničí. Český konceptuální výtvarník, který pochází ze Slovenska, dokázal vyobrazit obyčejnost našeho života v originální umělecké představě, jež sršela zajímavostí nejen svou vizualitou.
Pracoval s textem jako s nástrojem uměleckého sdělování. Mančuškovy vystavované texty popisují jednoduché příběhy nebo jeho osobní prožívání a pozorování okolí – stávají se tak pravou podstatou díla, vyprávěním, které dokáže rozehrávat nejrůznější možnosti.
Foto © Valentýna Ondřejová