Laterna magika si k šedesátému výročí nadělila poetický návrat do dětství

Laterna magika si k šedesátému výročí nadělila poetický návrat do dětství80%

K příležitosti šedesátého výročí existence Laterny magiky vypsal ředitel Národního divadla Jan Burian soutěž na rodinnou inscenaci. Z třinácti přihlášených projektů zvítězila Zahrada osvědčeného týmu, který má na svědomí i dílo Cube. Výsledkem je poetický návrat do dětství plný krásných obrazů, povedených animací a důmyslné choreografie.

Autory vizuálně-taneční inscenace pro celou rodinu je osvědčený tým Pavel Knolle, David Stránský a Štěpán Pechar, kteří stojí za posledním autorským dílem Laterny magiky, úspěšnou inscenací Cube. Společně s další skupinou umělců se nechali volně inspirovat klasickou dětskou knihou Jiřího Trnky Zahrada. Z té však zanechali pouze námět a postavy Kocoura a Trpaslíka, a opřeli se hlavně o své osobní vzpomínky a představy.

Objevte spolu s námi to, nač se zapomnělo.

Inscenace Zahrada, která vznikla k příležitosti šedesátého výročí existence Laterny magiky, je spíše abstraktním putováním vzpomínkami každého z nás než konkrétním příběhem. Protože každý své dětství prožil jinde a jinak, na jevišti se střídavě objevuje jak prostředí louky (krásné projekce rostoucích květů), tak moře (velrybí tanec) či tajemný les (tanec s větvemi).

Na rozdíl od předlohy nesledujeme putování dětí, ale čtyř dospělých, kteří pátrají ve svých vzpomínkách na dětství a ono „vnitřní“ dítě v sobě objevují. Tři tanečníci (na páteční repríze to byli Libor Kettner, Alexandr Sadirov a Gianvitto Attimonelli) a půvabná tanečnice Adéla Abdul Khaleg pozorují své obživlé představy, které kromě zmíněných ilustrací tvoří také sbor v důmyslné choreografii (například obraz kraba, kterého vytvořili tanečníci svými těly).

Na konci ulice, za vysokou zdí, za zrezlou brankou...

Zahrada je především silným vizuálním zážitkem. Choreografie Davida Stránského a Štěpána Pechara doplňují ilustrace mladé výtvarnice Terezy Bartůňkové. Její styl však nevychází z kreseb Trnkovy knihy, ale záměrně se vydává vlastní cestou. Ilustrace, které rozpohyboval grafik Erik Bartoš, vytváří krásně poetickou atmosféru plnou abstraktních i konkrétních obrazů (roztomilý ježeček přebíhající přes jeviště sklidil velký úspěch nejen u dětských diváků).

Součástí inscenace je také tradiční loutkové divadlo. Postavu Trpaslíka totiž tvoří loutka skládající se ze tří dřevěných částí, které ovládají tanečníci. Inscenátoři v čele s režisérem Pavlem Knolle však záměrně popírají princip tradičního černého divadla. Tanečníci jsou sice odění v černém, celou dobu jsou však nasvícení a nefigurují pouze jako animátoři loutky, ale i jako další postavy. Ke konci inscenace se dokonce z černého oblečení převlečou a zatančí závěrečnou choreografii jako symbol návratu do reality.

Inscenace je dle autorů určená pro celou rodinu a děti od přibližně sedmi let. Nejspíš z toho důvodu, že hlavními hrdiny jsou dospělí, Zahrada postrádá dětskou hravost a působí, jako by byla více věnovaná vzpomínajícím dospělým než jejich malým potomkům. Přesto však nutno uznat, že děti v hledišti se rozhodně nenudily a upoutaly je jak obrazy zvířátek a rostlin, tak i poměrně náročnější abstraktní scény, stejně jako milostný taneční duet hlavní hrdinky Terezy s jedním z trojice mužských protagonistů. Národní divadlo má díky Zahradě lákadlo pro celou rodinu, které zaujme jak dospělé, tak i malé (ale možná divácky přece jenom zkušenější) děti.  

Foto: Sergej Gherciu

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Místo konání: Laterna magika

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!