Krobotův Rok na vsi na Palmovce zdobí autenticita prostředí, ve kterém ztrácí dech jen místy

Krobotův Rok na vsi na Palmovce zdobí autenticita prostředí, ve kterém ztrácí dech jen místy70%

Kronika bratří Mrštíků v dramatizaci Miroslava Krobota je krásným odrazem doby, ve které lidé komunikovali bez předsudků a na rovinu. Perla českého divadla však funguje pouze díky přizpůsobivým hercům a maximální důvěře v klasické provedení, které nemusí sedět každému.

Celých šestadvacet let uplynulo od premiéry dramatizace Miroslava Krobota na jevišti Národního divadla v Praze. Téměř sto let starý text přivedli k životu přední herci hlavní české scény a Rok na vsi tak slavil zasloužený úspěch u diváků. Po čtvrtstoletí zavítali hrdinové vesnice Hrabůvka i do Divadla pod Palmovkou, aby potvrdili sílu mrštíkovské klasiky, která však nemá příliš prostoru ke kreativitě.

Čas setby, zrání a sklizně se netýká jen přírody, ale i lidských osudů. Od hodů až po žně bude plynout příběh staré dědiny. Rok na vsi popisuje události v posledním desetiletí 19. století se všemi zvyky, tradicemi, obyčeji a zábavami. A s nimi osudy obyčejných lidí zahalené do nefalšovaného dialektu na pomezí hanáckého a slováckého nářečí. 

Jak už jsme naznačili, publikum dostane ryzí klasiku bez moderních vymožeností. Na první pohled zastaralé a nudné pojetí pro progresivní libeňské divadlo se ale zdá být tou nejsprávnější cestou. Režisér inscenace a zároveň režisér divadla Michal Lang se očividně do Krobotovy práce zamiloval a s onou láskou servíruje momenty jednotlivých hrdinů. Vše zaobalil do autentického nářečí, které hru vykresluje do líbivých kontur. Hře bezpochyby chybí víc humoru, ale na dílo typu Roku na vsi divák s očekáváním povrchní taškařice nechodí.

Kromě věrného zobrazení se vyplatila sázka na Ondřeje Veselého s Vendulou Fialovou, kteří v rozsáhlém uměleckém týmu přeci jen spolu s Ivanou Wojtylovou, Radkem Valentou nebo Annou Peřinovou vyčnívají. Brilantní herecký ansámbl byl potřeba i kvůli logickému srovnávání s původním hvězdným obsazením s ikonami Národního divadla. Otázkou je, jak by vesnická sezóna uspěla bez nich nebo s případnými alternacemi.

Tradiční zápletka sice v originálním prostředí funguje bez zbytečného patosu a ke konci tklivě finišuje dle představ, ale nezbaví se hluchých míst, která paradoxně způsobují právě minimální odchylky od poměrně starého textu a ještě starší předlohy. Krobotova dramatizace místy ztrácí dech a tím i divákovu pozornost, avšak modernizace nebo pokusy o svižnější tempo by klasice pravděpodobně uškodili ještě více.

S Krobotovým dílem se výrazněji nehýbalo, případně jen neznatelně. Jak už jsme ale naznačili, v tomto případě nebyl čas na hrdinství. Klasika je klasika a tak je také nutné přistupovat k Roku na vsi na Palmovce

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Krobotův Rok na vsi na Palmovce zdobí autenticita prostředí, ve kterém ztrácí dech jen místy
 

Mohlo by se ti líbit...

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!