Když v roce 1948 převzala Komunistická strana Českolsovenska kontrolu nad zemí, začalo období vypořádávání se s politickými protivníky. Vhodným nástrojem se jí při tom stává takzvaná akce Kámen. Během ní vzniká v německém pohraničí falešná hranice, k nerozeznání od té skutečné, která se však nachází ještě podstatný kus za ní. Zároveň začíná období našeptávání a vyvolávání strachu zacílené na osoby režimu nepohodlné.

Tito lidé začínají dostávat echa o tom, že je jejich existence v Československu nebezpečná. Při vhodné příležitosti, kdy už je člověk dostatečně vystresovaný, dostane nabídku pomoci s útěkem přes hranice. Po pečlivém rozhodování se nakonec vydávají na náročnou cestu příhraničním územím. Žene je nejen vidina lepších zítřků, ale rovněž strach o vlastní život či životy členů jejich rodin. Když se jim konečně podaří dojít k hraniční závoře, narazí na německou hlídku a jsou odvedeni do chalupy nazvané jako celnice, v níž se nachází americký důstojník. V tom okamžiku věří, že už je nic nemůže zastavit.

Uprchlíci pak Američanovi při pokuřování americké cigarety či popíjení whisky říkají vše, co ví. Dobrovolně hovoří o své protikomunistické činnosti, o svých přátelích a spolupracovnících. Z celnice odchází s podepsaným protokolem vstříc lepším zítřkům. Místo toho jsou chyceni do pasti, dovezeni zpět do Československa a zde souzeni za překročení státních hranic. Většina z nich vůbec neví, že na německém území vůbec nebyli. Že hranice byla stejně falešná jako němečtí vojáci či americký oficír. A že rozsudek nemůže být legální, protože československý stát nikdy neopustili.

Německého režiséra Floriana Fischera na akci Kámen přivedl jeho známý, archivář, který na zmínky o falešných hranicích narazil. Drážďanští tvůrci toto téma využili k inscenaci, která nejenže reflektuje a přibližuje publiku, o co v akci Kámen vlastně šlo, ale rovněž zkoumá rozdíly mezi skutečností a fikcí a přesahy totalitních režimů do demokratické společnosti. A povedlo se jim to neskutečně působivě, a to s pouhým jedním hercem Lukasem Rüppelem, jenž během hodinu a půl trvající inscenace odvádí neskutečný výkon.

Hra Operation Kamen (Akce Kámen) je skutečně emotivním zážitkem. Kromě hereckého výkonu Lukase Rüppela k tomu přispívají také nápadité kulisy, které se často pohybují, filmové záběry přinášející výpovědi lidí, kteří se stali oběťmi akce Kámen, ale především neobyčejná práce se zvukem. Každý z diváků před začátkem hry dostává sluchátka, díky nimž získává inscenace zcela jedinečnou rovinu. Díky černé hlavě na pojízdném stativu se supercitlivými mikrofony se hra dostává divákovi do hlavy daleko více. A zůstává tam hodně dlouho.

Drážďanský soubor se svou inscenací zavítal do Divadla Archa na pouhé dva dny. Což je velká škoda, své publikum by si tady totiž toto silné dokumentární drama rozhodně našlo. Jak totiž prohlásil v následné debatě s tvůrci jeden z diskutujících - tato hra ukázala, že si s naší historií uměli v tomto případě daleko lépe poradit němečtí divadelníci než Češi. V Česku se totiž o této problematice nemluví téměř vůbec. A nám nezbývá, než s ním souhlasit.

Foto: Sebastian Hoppe

13.1.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout