Fotografie je obraz „malovaný” světlem – a toho byl Stanislav Tůma věčným hledačem. Zřejmě nejcennější segment tvorby předčasně zesnulého autora – mimořádná černobílá zátiší, která zachycují hru světla a stínů ve vnitřních i venkovních prostorách či jejich detailech, ukazuje pražská Leica Gallery.

Výraznou část Tůmova díla na výstavě doplňuje skupina portrétů umělcových souputníků, představitelů květinové generace. Autor nikdy nesnímal na velký formát, naopak vždy používal kinofilm a lehké kamery, které mu zajistily svobodu pohybu a fotografiím dodaly lehkost a uvolněnost.

S Jiřkou na cestách, 1985 © Stanislav Tůma

Stanislav Tůma se narodil v roce 1950 v Chebu. Ačkoli se od dětství zajímal o fotografii, na přání rodičů studoval hotelovou školu. Tu však nedokončil a začal pracovat jako diskžokej. V této době se přestěhoval do bytu ve vile na úpatí Petřína – nedaleká Malá Strana a Hradčany se později staly hlavními náměty jeho volné tvorby.

Od konce šedesátých let se fotografii věnoval na profesionální úrovni. V následující dekádě zachycoval především českou hudební scénu, divadlo a architekturu. V roce 1980 emigroval do Švédska. Díky možnosti cestovat vytvořil množství snímků ze severní Evropy, Anglie, USA a Afriky. Po sametové revoluci se vrátil do rodné vlasti, v 90. letech se v  tvorbě soustředil především na zátiší, akty a portréty. Zemřel v Praze v roce 2005.

Nataša Hanušová, 1982 © Stanislav Tůma

10.1.2019 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout