Caryl Churchill pod Palmovkou baví v bezpečném rozsahu. Společenské rozdíly schovává ve významové skládance se štítkem Sedmé nebe

Caryl Churchill pod Palmovkou baví v bezpečném rozsahu. Společenské rozdíly schovává ve významové skládance se štítkem Sedmé nebe70%

Opěvovaná britská autorka si našla cestu do Divadla pod Palmovkou, kde pod režijní taktovkou Eduarda Kudláče pluje na mráčku ze zábavných stereotypů.

Opěvovaná dramatička, známá především pro svá díla zaměřená na genderová témata a hledání identity, přinesla tvůrcům na Palmovce rébus v podobě skrytých významů a slovních hádanek ve slavném díle Cloud Nine - Sedmé nebe.

Hra ve vůbec prvním českém nastudování a novém překladu Petra Palouše doznala díky zpřesnění textu komediálních změn, které jdou ruku v ruce se sondou do neklidných životů rodiny v době viktoriánské a následně i v současném Londýně. Na propagačních materiálech avizovanou provokaci v týmu z libeňského divadla nahradila spíš bezpečná sázka na humor a pro ty vnímavější rozkrývání poměrů ve společnosti dnešní i minulé.

Příběh Sedmého nebe se točí kolem rodiny Betty a Clivea v Africe za viktoriánské éry. Rodiče se třemi dětmi a sluhou příjímají známého hosta a s jeho příchodem odkrývají sobě i divákům touhy po moci, zakázané lásce a jiném hříchu. V době upnutých korzetů je vše veřejné tajemství, přesto však svou čest nesmí pošpinit nikdo ničím.

Veselohra Sedmé nebe se rozhodně netváří jako vážné feministické dílo s odkazem. Ten tvoří tvorba Caryl Churchill jako celek. Jde o poctivou týmovou práci, která sice není skandálně zábavná, jak by si možná tvůrci přáli, ale publikum rozesměje a rozhodně dílo britské autorky oživuje.

Potřeba zlehčit její text či zpřesnit původní překlad je naprosto správná a svědčí jak hercům, tak i divákům. Bez ní by se z osazenstva hlediště stala parta hledačů pokladu, kteří by záhadu afrického hlavolamu možná ani nechtěli luštit.

Hra totiž obsahuje řadu významů či kontextů dobových i společenských. Skutečná struktura a lineární příběh však chybí, ačkoliv to divákům díky zvýrazněné komediální složce vadit nebude. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Nebude-li návštěvník považovat grotesku za zázračnou, bude to patrně tím, že nemá pouze vyvolávat salvy smíchu. 

Nejvýraznější postavou z obou úhlů pohledu jsou jednoznačně Betty a Edward Radka Valenty. Zvláště jeho ženská role určuje prim v zobrazení stereotypů a skrytých tužeb. A zaručeně nejvíc baví. Ale jak zmiňujeme na začátku, jde o týmovou práci, která funguje i v druhém londýnském aktu. Pokud by se však dál střílelo a divočilo v Africe, vůbec by se nikdo nezlobil.

Silnější závěr dramatizace postrádá, stejně jako výraznější významy plynoucí z úst aktérů. Pro do očí bijící repliky se ale divadlo zcela logicky nehraje a je to tak dobře.

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Umělci:

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!