Zdá se, že Catherine se Simonem si žijí docela poklidným životem. Jednoho dne se však Catherine probouzí v posteli bez svého manžela, který není ani nikde v domě. Má za to, že si šel jen zaběhat, jenže jeho boty jsou přede dveřmi. Kam tedy Simon zmizel? A proč by opustil své tři děti? To se Catherine dozví až o pětadvacet let později, když se její manžel znovu objeví. Jde však o pravdu, kterou by raději snad ani nevěděla.

Celý svět spal, jenom já jsem byl úplně vzhůru.

Příběh manželského páru je psán formou deníkových zápisků, v nichž se vyprávění nešťastné Catherine, která se zničehonic stává svobodnou matkou s dluhy na krku, střídá s povídáním jejího manžela Simona, jenž chce jednoduše zapomenout. Na co, to je až do samotného závěru knihy tajemstvím, i když se čtenářům snaží John Marrs nabídnout nějaké indicie.

Za mě autor knihu nezakončil úplně nejvhodněji. Pointu celého příběhu britský spisovatel odhalil na několika posledních stranách, kdy se najednou dostala do vyprávění celá řada postav, o kterých se předtím hlavní hrdinové vůbec nezmínili. Závěr tak působí docela zmateně.

Chytila se kliky jako záchranného lana. Bála se, že kdyby se pustila, nohy by se jí podlomily a ona by se utopila v záplavě emocí, které vytěsnila před několika desítkami let.

Na druhou stranu je však dílo výborně propracované a, co se logiky týče, dovedené téměř k dokonalosti. Vše v Když jsi odešel má svůj význam, autor v knize nepoužil nic bez předem daného záměru.  

Přesto však budou příznivci Spřízněných duší pravděpodobně trochu zklamaní. Novinka nedosahuje takové kvality, jako autorův předchozí román. I tak jde však o poutavý příběh, který rozhodně stojí za přečtení.

18.12.2018 | Andrea Štipčáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout