V prvních minutách snímek působí velmi slibně, ač vše začíná dlouhými záběry, které se později pro film stanou osudnými. Hlavní hrdinka Alicja vylézá z tunelu Varšavského vlakového nádraží a bez jakéhokoli ostychu se svlékne na nástupišti a vykoná svou potřebu. Alicja trpí ztrátou paměti a její původní domov a pravé jméno Kinga se jí podaří zjistit až po dvou letech, kdy se Alicja – teď už Kinga – vrátí domů k manželovi a malému synovi.

V tento osudný moment film ztratí spád. Zůstávají jen dlouhé profesionálně provedené záběry kamery, které budují depresivní atmosféru snímku, a velmi přesvědčivé herecké výkony. Především Gabriela Muskala, která si kromě hlavní postavy střihla i roli scénáristky, předvede obdivuhodný výkon. Věříme jí ztrátu paměti i bezradnost, s jakou se vrací zpět do svého bývalého domova. Její ztvárnění momentů, kdy se v ní bijí emoce a snaží se najít své staré já, je klíčové pro nejednu scénu.

Stejně jako v životě, tak i v umění by mělo platit přísloví „všeho moc škodí“. Krásně zpracované umělecké momenty ztrácí své kouzlo, když se ve filmu objeví po sto padesáté. Snímek není schopen divákovi nabídnout opravdu propracovaný a chytlavý děj, přestože námět pohrávající si s amnézií a jejími následky v reálném životě skrývá velký potenciál.

Vše, co nás ve filmu zajímá, respektive vše, co nás zajímá na podivném příběhu hlavní hrdinky, se zdá být pro tvůrce nedůležité. Nevysvětlitelné záběry, u kterých tápeme, zda jsou reálné nebo zda jde jen o výplody mysli, zůstávají nevysvětlené. Zajímavý fakt, kvůli kterému ztratila Kinga svou paměť, nám tvůrci naservírují jen tak mimochodem, a velké finále, do kterého vkládáme veškeré zbylé naděje, je stejně plytké jako zbytek děje.  

Pokud se chystáte na kvalitně natočený umělecký kousek, kde na vás herci bez problému přenesou své ponuré, depresivní emoce, je Útěk správnou volbou, ale výraznější zápletky v ději nehledejte.

Foto: Krzysztof Wiktor

Kdy a kde dávají film: Útěk

9.12.2018 | Adéla Mrzílková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout