Od 15. března v Divadle na Vinohradech

O Vinohradském divadle se delší dobu říká, že je scénou, jejíž inscenace ocení především senioři. Pokud se stejně jako autorka tohoto textu ocitnete na sobotním odpoledním představení obklopeni účastníky zájezdu z domova důchodců v Hradci Králové, toto tvrzení vám chtě nechtě vytane na mysli. Po zhlédnutí několika kusů z novějšího repertoáru Divadla na Vinohradech je ale nadto možné postřehnout, že představením poněkud schází šťáva a prospělo by jim více kreativity.

Caesar v režii Martina Stropnického je skutečně solidní, klasicky vystavěné i zahrané představení. Všechno od kostýmů a kulis po deklamativní monology je uspořádáno přesně a vhodně. Je to tak tradičně poctivé představení, že se nelze divit takové přitažlivosti divadla pro starší diváky. A navíc, alternativních, „moderních“ divadel je v Praze až nepřehledné množství a mladé obecenstvo si z jejich nabídky může vybírat o sto šest. Proč tedy nemít i scénu určenou dříve narozeným? Nabízí se ale i otázka, zda naše seniory v Divadle na Vinohradech tak trochu nepodceňují. Je totiž docela možné, že tu špetku fantazie navíc by bez problémů zkousli (a třeba by je i potěšila).

Ústředním bodem inscenace Shakespearova Julia Caesara (zde stručně nazvaného Caesar) je proslulé zavraždění římského diktátora spiklenci v čele s Brutem a Cassiem a nástup budoucího císaře Octaviana s dočasným spojencem Markem Antoniem (jehož osud dramatik zpracoval v jiné tragédii Antonius a Kleopatra).

Caesar je hrou o moci. O těch, kteří po ní vášnivě touží, i o těch, kteří ji získali, a ona jim zlomila vaz. Pokud jí totiž člověk nabude příliš – a to je všeobecně známo – nemůže přestat, ztrácí pevnou půdu pod nohama a získává vražedné množství nepřátel. Tuto žízeň po moci zde Shakespeare přisuzuje výhradně mužům – a ukazuje je buď jako posedle ješitné a nenasytně bezohledné (jako samotný Caesar, byť jeho postava si v sobě nese i nejistotu a pošetilost), nebo mají podobu naivních idealistů a troufalých holobrádků, kteří věří tomu, že je morálně i společensky přijatelné (ne-li rovnou žádoucí) někoho zavraždit s „čestnými úmysly“, pro všeobecné blaho. A s dmoucí se hrdostí i žalem pak prohlašují, jak člověka, jehož krev mají na rukou, milovali a obdivovali. Kdyby jen tehdy měli na vybranou. Největší obětí této hry zdaleka není Caesar, ale právě ti, kteří byli přesvědčeni o tom, že ubodat někoho k smrti je spravedlivé a zůstane to bez následků. Brutus, jeden z těchto bláhových vrahů a loutka Cassiova, také ke konci zahlédne Caesarova ducha, kterak se mu vysmívá, neboť Brutus je ten, kdo ztratil všechno – a to včetně cti, vždyť už navěky bude znám jako zrádce, který vrazil nejbližšímu člověku dýku do zad.

Nadčasové aspekty vlastní všem Shakespearovým hrám, ale v tomto představení poněkud zanikají. Proč tomu tak je? Zejména v první polovině herci, až na výjimky, budí dojem, že si úplně nepřivlastnili, co říkají. A jako by jim unikala podstata jejich slov a oni tak nemohli využít síly, kterou v sobě mají, a vyzdvihnout ji ve správný okamžik. Druhá polovina ale přináší i několik skvělých momentů zásluhou zkušených herců – především Jana Šťastného, který zde mezi prakticky celým mužským ansámblem Vinohradského divadla vyniká. Na druhou stranu Pavel Rímský v roli Caesara nezaujme, stejně jako Daniel Bambas v úloze Bruta. Jeho výkon je kolísavý, místy přitažený za vlasy, byť monolog, v němž se před občany Říma obhajuje ze svého krvavého činu, zvládl s přesným vrstvením emotivnosti a svatouškovství. Tradičně dobrý Jiří Dvořák se představením spíš jen mihne a Ivan Řezáč coby Cassius, vypočítavý manipulátor, jenž je sám manipulován, působí vyloženě ploše.

Řada kritiků poukazovala na to, že se Caesar v tomto pojetí příliš snaží vyzdvihovat paralely se současnou politikou. Naráželi zřejmě na přidaný prvek dohody a/nebo úplatku mezi Octavianem a Cassiem. Kámen úrazu Stropnického inscenace ale není ani tak touha po aktuálnosti, ale snaha uměle a „navíc“ vytvářet nejednoznačnost, místo toho, aby ji nacházel v samé podstatě díla a především v postavách.

13.4.2011 | Anna Suková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout