Název výstavy odkazuje na pomyslné rozhovory, které spolu vedou vystavená díla prezentující moderní a současné umění Západu, ale i střední a východní Evropy. Jak zdůraznil ředitel pořádající Národní galerie v Praze (NG) Jiří Fajt, právě dialog je v dnešní době plné paralelních monologů a strachu z neznámého či odlišného tolik důležitý.

Jádrem expozice je výběr ze sbírky manželů Hoffmanových, kterou dvojice nezištně darovala drážďanské galerii. Následně o její představení v Česku zažádala NG a poté ji propojila s prezentací tuzemských současníků.

Hermann Nitsch, Kreuzwegstation, 1961 © Sammlung Hoffmann

Hned v úvodní místnosti se návštěvník seznámí s filmem, který dal výstavě jméno. Tři dialogy, věcný, vášnivý a vyčerpávající, probíhají nejen v surrealistickém snímku, ale i na výstavě – mezi umělci, kurátory i galerií a divákem. Oproštěním od „násilných“ kunsthistorických pouček může návštěvník svobodně přemýšlet, což je dáno i tím, že místo klasického katalogu obdrží prázdný šanon navržený jedním z vystavujících, Krištofem Kinterou, do kterého si sám vkládá snímky děl a zapisuje si k nim své dojmy.

Rozhovory mezi obrazy, fotografiemi, objekty a instalacemi jsou někdy více konfrontační, jindy spíše harmonické. Strnulá Gormleyho figura hledí na Nitschovo krví potřísněné plátno Zastávka na křížové cestě. Vedle nich visí podobně znepokojivé gore výjevy z performance Güntera Bruse. Ještě děsivěji působí místnost s centrální scénou ze satanistického obřadu od Richarda Štipla, kterou obklopují stěny plné leptů bratří Chapmanových zobrazující válečné situace – esesák požírající lidské maso či zoufalý vězeň z koncentračního tábora prchající železničním tunelem.

Sarah Morris, WANTED, 1996 © Sammlung Hoffmann, courtesy Gasser & Grunert Gallery. Ron Mueck, Untitled (Shaved Head), 1998 © Sammlung Hoffmann, courtesy Anthony d'Offay Gallery. Foto Havlena, archiv NG

V jiném prostoru proti sobě stojí podivná busta od A. R. Pencka složená z béžové tkaniny poslepované leukoplastí a explicitní akty Nobuyoshiho Arakiho z cyklu Obscénnosti, které zpoza rohu perverzně sleduje. Hyperrealistická socha muže v podřepu se skloněnou hlavou Rona Muecka jakoby vzdávající se před obřím nápisem Wanted z dílny Sarah Morris…

Návštěvník má také možnost do hloubky poznat tvorbu vybraného umělce, třeba syrové portréty převážně z amerického podsvětí fotografky Nan Goldin i pestrobarevné abstraktní obrazy Franka Stelly. Předností výstavy je i to, že nabízí vícero světových jmen v jednom prostoru – některá v Praze nebyla nikdy prezentována – a dává velký prostor ženám-umělkyním.

Nan Goldin, Misty & Jimmy Paulette in the Taxi, NYC 1991. © Sammlung Hoffmann, courtesy Pace/McGill Gallery

3.12.2018 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout