Autorem příběhu o andělíčkovi, který zaspí v den, kdy má doručovat vánoční přání všech dětí je herec Karel Zima, který ji před více než deseti lety napsal na popud svého hereckého kolegy Jarmila Škvrny. Jejich společným přáním bylo napsat pro své děti vánoční pohádku, ve které by si také mohli zahrát. Po několika zavrhnutých nápadech přišel Škvrna s námětem, který pocházel z knížky, ze které před léty čítával své malé dceři před spaním. K překvapení obou herců se z oné knihy vyklubala prostá brožurka čítající pouze dvě strany obrázků s minimem textu a absencí výraznější pointy. Nezbylo než vymyslet příběh od začátku. Ústředním tématem pohádky je neustálé plynutí času, které na scéně znázorňují obrovské hodiny. Když se andělíček včas nevzbudí, tak děti nebudou mít dárky.

Divadlo Gong uvede na Štědrý den pohádku O zapomnětlivém psaníčkovém andělíčkovi

Inscenace se od své premiéry neustále vyvíjí a mění. „Jsou to jen detaily. Vybrušují se vtipy, výrazy. Taky je tam hodně nahrávek a voiceoverů, které by šly vylepšit. Když představení vznikalo, tak jsme přemýšleli, kdo by nám mohl namluvit Ježíška. Původně jsme chtěli požádat pana Moravce, pana Přeučila nebo někoho s podobně znělým hlasem. Pak ale Jarmila Škvrnu napadlo, že by ho mohl mluvit malý chlapec, a mně se to líbilo. Rozhodli jsme se, že to namluví můj syn Jonáš. Nevěděli jsme však, jak to realizovat. Bylo mu teprve pět a ještě neuměl číst. Vzali jsme ho do studia a ten košatý text pak rozdělili po větách a logických celcích, které jsme mu předříkávali a jemu se to podařilo nádherně opakovat, a díky tomu to má obrovské kouzlo,“ komentuje drobné změny v pohádce Zima.

Autor pohádky Karel Zima

S představením se tematicky pojí i jedna zábavná historka. Shodou náhod se Karlu Zimovi podařilo zaspat jednou zrovna na tuto hru. „Večer před tím jsem byl na premiéře filmu v Lucerně, tuším, že to byla Poupata, kde se samozřejmě slavilo. A druhý den se hrál Andělíček od deseti zrovna v Gongu,“ vypráví Zima. „A protože má tohle představení docela složitou scénu, musíme být na místě aspoň hodinu a půl předem a pomáhat se stavbou. A já nikde, tak mi z divadla volali, kde jsem. Byl to strašný šok. Zaspat zrovna na Andělíčka! Ale diváci tam naštěstí ještě vydrželi.“

Fotografie:  Martin Burda

14.12.2018 | Aneta Trnová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout