Poslední večer Pražského divadelního festivalu německého jazyka se nesl ve znepokojivém duchu za přítomnosti Richarda III.

Poslední večer Pražského divadelního festivalu německého jazyka se nesl ve znepokojivém duchu za přítomnosti Richarda III.80%

Divadelní skupina z německého Schaubühne Berlin završila v sobotu 1. prosince 2018 23. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka hrou Richard III. Moderního zpracování jedné z Shakespearových historických her se zhostil režisér Thomas Ostermeier a utvořil šokující a znepokojující inscenaci, která nenechá obecenstvo klidným. Drama a napětí, jež do hry vnáší kulisy i trefně zvolená hudba, je ale oslabeno hereckými výkony obsazení.

Přestože hlavní hrdina renesanční Shakespearovské hry je inspirován skutečnou historickou postavou z patnáctého století, celé dílo není stoprocentně historicky přesné. Richard III. jako anglický král nebyl podle historických faktů vzorem lidské laskavosti, ale na divadelních prknech je jeho povaha i vzhled zveličen natolik, že se může rovnat samotnému ďáblovi. Je znázorněn jako zdatný manipulátor s temnou duší plnou nenávisti a neukojitelnou touhou po krvi.

Richard přišel na svět předčasně jako znetvořené dítě s hrbem na zádech, k čemuž se postupem času přidala vada na chůzi, a Richard se tak stal vyvrhelem v každé společnosti. Po bitvách na polích válek růží, kdy dopomohl svému bratrovi Edwardovi na královský trůn, se nedokáže zapojit k bujarým oslavám míru. Ženy ho odmítají kvůli vzhledu, kterým opovrhuje i on sám a jediný požitek, který mu v životě zůstává, je smrt a touha po moci.

Thomas Ostermeier zvolil netradičně pro historickou hru velké množství moderních prvků. Opustil od dobových kostýmu, které nahradil dnešními obleky, a nebál se zapojit moderní techniku v podobě kamer či promítání. Doplňky moderního světa jednak oživily strohou a neměnnou scénu, ale hlavně evokovaly u diváka větší ztotožnění s dějem a postavami samotnými. Hudba opět v moderním stylu a s živými bicími byla jen třešničkou na dortu. Scéně dodala potřebnou atmosféru a u diváka vyvolala žádaný pocit neklidu a znepokojení.

Lars Eidinger exceloval v hlavní roli Richarda III. Silný v dialozích, přesvědčivý v monolozích. Skvěle zvládal práci s obecenstvem a dokázal se přizpůsobit prostředí. Obtížnou roli psychopatického zabijáka, jenž dokáže zmanipulovat lidi, kterým ublížil nejvíce tak, aby mu klečeli u nohou, zvládl obdivuhodně. Navíc jeho vtipné odbočky od děje byly příjemným odlehčením a hře jako celku nijak neuškodily.

Opravdu silné vystoupení Larse Eidingera zastínilo zbylé herecké výkony, které se mu nemohly rovnat. Pravděpodobně kvůli vysokému očekávaní po úvodním monologu hlavního hrdiny působili zbylí herci na podiu lehce amatérským dojmem. Dialogy postrádaly patřičné emoce a jejich hlas zněl místy monotónně a nezáživně.

Část viny se dá přisoudit odlišnému německému jazyku, který sestává s řady neuvěřitelně dlouhých slov. Jednotlivé věty pak působily příliš dlouze na to, aby se v nich dokázala udržet ta správná emoce, a herci museli zápasit s časem, aby své repliky stihli dokončit. Na druhou stranu, drsné vyznění německého jazyka dodalo v určitých případech hlasu správný šmrnc a špetku zloby, kterou bychom u herců jinak postrádali.

Milovníky moderního umění inscenace Richarda III v režii Thomase Ostermeiera určitě neurazí, ale silné herecké obsazení aspoň na úrovni Larse Eidingera dílu jednoznačně chybí.

Foto: Arno Declair, 2015

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!