Čertí brko: nejlepší pohádka posledních let, ze které diváci začnou básnit (recenze)

V KINECH: Čertí brko / Čertovské pero

Peklo je velký úřad, který je členěn na malá podpekla, v nichž kouzelná brka zapisují hříchy lidí. Čerti záznamy o hříšnících skladují a občas si pro nějaké lidi dojdou. V malém podpekle Pytlov se ale jednoho dne jedno čertí brko opotřebením rozbije. Lucifer tam s novým brkem pošle mladého čerta Bonifáce z hlavního pekla. Chce, aby si ho v Pytlově nechali a udělali z něj pořádného čerta. Bonifácovi totiž moc ty “čertovské fígle” nejdou, radši vynalézá různé zlepšováky, které zůstávají nepochopeny. Cestou do Pytlova Bonifác o brko přijde, a to se dostane do nesprávných rukou...

Scénář, který se honosí vtipně napsanými dialogy, je perfektně vystavěný, aby bavil menší děti - hlavní příběh je jasným konfliktem dobra a zla. Zlo je představováno chamtivým ševcem (Jan Budař), který je příliš líný na to, aby pracoval, a tak se raději snaží vykopat poklad, a rychtářem (Tomáš Jeřábek), který své měšťany uplácí buřty a pivem zdarma. Na straně dobra je pak mladý naivní čert Bonifác (Jan Cina), který se zamiluje do nehříšnice, dcery hospodského (Judit Bárdos), za níž pálí i samotný krejčí. Na dospělé, na něž se často při pohádkách zapomíná, Čertí brko myslí - díky spoustě originálních momentů komentuje problémy současné společnosti: Když se ševci s rychtářem podaří náhodou získat soupisy hříchů, film reaguje na úniky informací a jejich zneužití. Když čertovská “horká jehla” kouzlem ušije krásné šaty, vydrží jen den, a pak se rozpadnou, kritizuje pohádka konzum. A díky tomu, že se v Pytlově koná volba rychtáře, podařilo se Markovi Najbrtovi citlivě do filmu dostat i trochu politické satiry. Ovšem ve velmi zjednodušené formě, aby děti všechno pochopily.

Marek Najbrt nabízí ve své nové komediální pohádce kromě romance, napětí a vtipu i docela nový pohled na podsvětí a jeho obyvatele. Z čertů nedělá obludy, ale jen úředníky, kteří nosí masky, když chtějí lidi vyděsit a odnést do pekla. Jsou to vlastně velice pozitivní postavy, které jen dělají svou práci a snaží se, aby život fungoval, tak jak má. Dokonce v určitý moment filmu čerti sami nad sebou metafyzicky debatují: “Co se stane s čertem, když umře?”

Celé Čertí brko je navíc prošpikováno výtvarným stylem českého scénografa a loutkáře Roberta Smolíka. Z jeho hlavy pravděpodobně pochází čertovské obleky k “jímání” hříšníků, které jsou drobným odkazem na Iron mana, čertovská KáPéZetka nebo medailonek knížete pekel. Jeho velmi specifický, hravý a citlivě líbivý styl lze nalézt v každém obrázku, animaci nebo v zařízení chalup, zámku, pekla a jejich okolí.

Stejně jako je hravá scenografie, tak je hravá i hudební složka filmu z dílny kapely Hm…. Mimo klasické filmové hudby se diváci dočkali i několika písniček, které jsou velmi chytlavé a těžko je lze dostat z hlavy i po mnoha hodinách od skončení filmu.