#NováGenerace: Norsko mi otevřelo oči, říká fotograf a cestovatel Tomáš Havel
27.11.2018, Kristýna Čtvrtlíková
Jako malý chtěl být architektem, u stolu s rýsovacími potřebami by ale nejspíš nevydržel. Táhlo ho to do přírody, kterou začal zachycovat objektivem. Dnes cestuje a fotí na plný úvazek – a jeho severské krajiny učarovaly příznivcům po celém světě.
Rozhovor s fotografem Tomášem Havlem (23) jsme museli o dva týdny posunout, protože mezitím vyrazil na cesty. „První odložení bylo z důvodu cesty do Dolomit. Vyrazil jsem s dvěma kamarády v domnění, že objedeme nejznámější skály a jezera. Byla tam obrovská vichřice a popadaly tam tisíce hektarů lesa, takže jsme se nakonec vůbec nepodívali na místa, která jsme chtěli. Paradoxně jsme ale našli takřka neznámé pohledy. Další výlet směřoval do Českého Švýcarska, kde jsem strávil týden.“
Tomáš ale proslul svou láskou k Norsku, kterou zhmotnil ve formě dechberoucích snímků zdejší podmanivé krajiny. Nejen severské pohledy najdete na jeho instagramovém účtu, kde ho sleduje neskutečných 117 tisíc followerů. Nedávno jste si je mohli prohlédnout také během přednášky na říjnovém FotoExpo a listopadovém FotoŠkoda Festu nebo na jeho první výstavě ve Svitavách. V dohledné době plánuje další v Praze a v rodném Pelhřimově.
Zálibu v cestování a fotografování se mu daří pracovně skloubit i v případech, kdy fotí na zakázku pro firmy. Jde převážně o outdoorové produkty, které zachycuje v přírodě. „Minulý rok jsem dokončil vysokoškolské studium, takže teď je to s cestováním takové volné. Kdykoliv si vzpomenu někam jet, čas mám. Řeším spíše počasí, nebo se to snažím spojit pracovně či s partou kamarádů, kteří tam zrovna jedou.“
Co jste vystudoval?
Vždycky jsem chtěl studovat něco spojeného s fotkou, zároveň mě bavila ekonomie a matika. Vyšla z toho VŠE, obor Multimédia v ekonomické praxi. Kromě ekonomického základu – statistika, makro a mikroekonomie – jsme měli předměty jako digitální fotografie, video, design, audio… Magisterský obor multimédií ale v Praze chybí, mohl bych leda do Zlína, kam se mi nechce. Zjistil jsem, že v rámci fotky studium není stěžejní. Když se mi ozve klient, vůbec se nezajímá o to, jakou školu mám.
Naučila vás škola z fotografování něco nového, nebo by se dalo říci, že už jste všechno znal?
Nemyslím si, že by mě naučili něco zásadního, je to o tom, jít a „odfotit“ si to sám. Nafotíte tisíce snímků, než se někam dostanete. Nejde to naučit v lavici.
Ani co se týče práce s technikou?
Nechci tvrdit, že to škola studenty nenaučí, ale třeba konkrétně mě ne, protože jsem se fotce věnoval tři roky předtím, než jsem na vysokou školu nastoupil.
Jak funguje spojení studia ekonomie s fotkou? Co z vás po promoci může být?
Může z vás být fotograf, kameraman a v podstatě i účetní. Vyznám se ve více věcech, je ale samozřejmě potřeba se zaměřit na jednu a dělat ji pořádně. Spousta spolužáků šla do digitální agentury, tam fotí obsah a starají se zároveň i o sociální sítě.
Prý jste před fotografováním dlouhá léta kreslil. Proč jste výtvarnou tvorbu opustil a přešel k fotce?
Jako malí jsme každý chtěli být popelářem nebo astronautem, mě ale zaujala architektura, bavilo mě vymýšlet stavby. Rodiče mě odmalička někdy i nutili chodit na výtvarnou výchovu. Mockrát jsem chtěl skončit, ale musel jsem tam chodit. Když jsem byl starší, tak mě to i celkem bavilo. Pak jsem ale začal cestovat a neuměl si představit, že budu sedět doma u kreslicího stolu a rýsovat nějaké návrhy. Přešel jsem tedy na fotku, ale kreslím si vlastně pořád, když snímky upravuju – beru je jako obrázky.
Architektura se přitom na vašich fotkách objevuje sporadicky.
To je pravda, okouzlila mě příroda a táhne mě to z města ven. Šlo spíš o to, že jsem k tomu být architekt měl určité předpoklady, tak jsem se toho nějakou dobu držel. Fotka krajiny ale všechno změnila.
Jak dlouho fotíte?
Nejdřív jsem asi rok fotil na GoPro. Tuším, že první zrcadlovku jsem dostal k šestnáctým narozeninám. Celkově tedy asi sedm let.
Jste fotograf samouk. Nikdy jste neuvažoval o tom, že byste šel fotografii studovat jako samostatný obor na střední škole?
O tom jsem samozřejmě přemýšlel. Na konci základky jsem ještě moc nevěděl, kam chci jít, studoval jsem proto gymnázium. Po maturitě přišla ta volba, zda jít čistě na fotku, nebo na něco rozšířeného. Vybral jsem si proto VŠE, abych mohl dělat něco jiného, kdyby mě to přestalo bavit.
Pocházíte z města na Vysočině. Byl tento region prvním objektem vašeho hledáčku?
Samozřejmě. Hodně jsem sportoval, jezdil na kole, právě díky tomu jsem se dostal ke GoPro kameře, první fotky tedy vznikly na kole, na lyžích… Do lesa se vracím alespoň jednou za čtrnáct dní a teď v něm fotím hlavně produktové fotky pro klienty.
Opravdovou zálibu ve fotografování jste prý objevil během první cesty do severního Norska…
Do Norska se mi původně vůbec nechtělo. Jet tam byl nápad mých rodičů. Nějaké Lofoty, o těch jsem tehdy vůbec nic nevěděl. Po důkladném procestování mi tato země naprosto otevřela oči. Fotky jsem pak publikoval na internetu, mělo to obrovskou odezvu. Bavilo mě, že to někdo ocení. Další rok jsme do Norska jeli znovu a já si k této zemi vytvořil vztah.
Fotíte teď na plný úvazek?
Dá se to tak říct, aktuálně se živím pouze fotkou. Můj velký sen byl, aby mě živilo právě spojení fotka a cestování. To se mi z velké části splnilo, fotky z cest poskytuji klientům pro využití do časopisů nebo jako obsah pro sociální média. Největší radost mám z prodeje hmotných výtisků. Do budoucna plánuji také workshopy zaměřené na krajinářskou fotografii nebo právě sociální sítě.
Vaše fotografie jsou úžasnou hrou světla, mlhy a neskutečných barev přírody. Jak moc fotografie upravujete? Reálné barvy prý dokáže zachytit jen lidské oko a fotky se musejí dokreslovat.
Co je koneckonců dnes ještě reálné. Když se člověk koukne na billboardy, ta realita není téměř nikde. Ze začátku jsem fotky vůbec neupravoval. Lidem se to i tak líbilo, protože tenkrát šlo o neznámá místa. Dneska už je čím dál tím složitější taková místa objevit. Úprava je způsob, jak se odlišit.
Často si u toho připadám, jako když maluju obraz. Je to piplačka, u jedné fotky jsem schopný strávit i několik hodin. Hodně si na postprodukci zakládám, ale rozhodně neprovádím drastické úpravy – nepřidávám hory, stromy nebo lidi. Je to hra barev, kontrastů, světel a stínů. Většina mých fotografií je složena z více expozic, abych dokázal zachytit větší dynamický rozsah.
Čím nyní fotíte?
Fotím na bezzrcadlovku Sony A7R II. Ještě před půlrokem jsem fotil na Canon, který stále mám, oba dva používám, každý na něco jiného. Není to tak, že bych si kupoval jednu značku a ostatními pohrdal, spíše řeším, co aktuálně potřebuju. Teď zvítězily menší rozměry a vlastnosti, co má Sony. Zejména velké rozlišení fotek ideální pro tisk a perfektní dynamický rozsah.
Kolik hodin v průměru musíte na daném místě počkat, než se vám naskytne ideální počasí pro fotku?
Tam jde spíš o to, v kolik hodin vstát a kolikrát na to místo jít, abyste měli dobré podmínky. 99 procent mých fotek vzniká při východu nebo západu slunce.
Část vašich snímků ukazuje nepoměr miniaturního člověka oproti monumentální přírodě. Některé jsou skutečně na hraně – šlo někdy o extrémní situaci, že se dotyčný na fotce bál?
Ten dotyčný jsem na hodně fotkách já sám. Tak si můžeme říct úplně upřímně – bál se. Tyto snímky vznikají na stativ většinou pomocí dálkového odpalovače. Nastavím si kompozici a pak prostě jen zmáčknu spoušť, třeba sto metrů daleko.
Ze zemí vás nejvíce uchvátilo Norsko. Na druhém místě by se umístila jaká?
Ono to vypadá, že jsem procestoval spoustu států, ale tolik jich zase nebylo. Víceméně jen Evropu a západní část USA – tam je to sice moc hezké, ale všude je hrozná záplava turistů, takže jsem z toho tolik unešený nebyl. V přírodě mám radši klid, který mi nedal ani Island. Ten tedy taky není mým zrovna oblíbeným místem. Teď se mi třeba líbily ty Dolomity.
Co byste rád viděl a zatím se vám to nepodařilo uskutečnit?
Největší z mých aktuálních snů je vidět polární záři. V Norsku jsem byl celkově asi půl roku, lidi se proto diví, jak je možné, že jsem ji nespatřil. Vždycky jsem tam ale byl v létě, takže třeba na Lofotech jsem kvůli světlu ani jednou neviděl hvězdy. Půlnoční slunce někdy svítí 24 hodin denně. Nepodařilo se mi to ani na Islandu. Paradoxně jen pět hodin poté, co jsem se vrátil domů, tam vidět byla. Rád bych také vyrazil na Nový Zéland, což při studiu vzhledem k finanční nákladnosti nešlo.
Třeba Asie vás vůbec neláká?
Na Asii moc nejsem. Zdejší hory jsou určitě úžasný, navíc je to všude hrozně rozlehlé, takže fronty na výhledy asi nehrozí. Zatím mě to ale netáhne.
Fotky na Instagramu záměrně neoznačujete konkrétní lokací. Snažíte se místo chránit před turisty?
Přesně tak. Přelidněnost turisticky známých míst je v dnešní době z velký části způsobená sociálními sítěmi. Když jsem byl v roce 2013 na na Lofotech, nahrál jsem fotky na Instagram a ty se staly virální. I kvůli mně jsem tam další rok potkal více turistů.
Jsem tak trochu sám proti sobě – chci, aby se fotky líbily, ale když se nějaká hodně povede a lidi ji sdílejí, má na místo značný vliv. Teď se to snažím řešit tak, že místo označím jen zemí. Není to tak, že bych ho chtěl mít jenom pro sebe a zbytku světa zakázat na něj jezdit. Když ale pak někoho vidím, jak vystoupí z autobusu, zapálí si cigaretu a odhodí ji kousek od vodopádu… Takových lidí bohužel není málo. Chci, aby na to místo jezdilo co nejmíň nezodpovědných lidí.
Co říkáte na kroky některých států k vyřešení tohoto problému – např. Island uvalí vyšší daně na turistický sektor, aby návštěvníci nezničili zdejší unikátní přírodu, kvóty zavádí od příštího roku i Mont Blanc…
Třeba Island už je teď tak drahý, že nechápu, kde na to lidi vůbec berou. My jsme tam byli na tři dny a jídlo, co jsme si dali, stálo víc než letenky. Podle mě je potřeba jeho návštěvnost regulovat, jinak se ten ostrov úplně utopí. V Norsku je třeba zajímavé, že se snažili stahovat z internetu fotky nejznámější skály Trolltungy, aby turismu zamezili. Kdyby se lidé k přírodě chovali dobře, regulace by si nezasloužili. Když tam ale pak nacházím odhozené obaly a další věci, přijde mi to jako dobrej krok.
Dá se ještě v dnešním přeplněném světě najít nedotčené místo v přírodě?
Úplně nedotčené asi ne. Na posledním výletu v Dolomitech mi ale udělalo obrovskou radost, když jsme našli jezero, které jsem předtím vůbec nikde neviděl.
Kam plánujete příští cestu?
Rád bych znovu do Dolomit. Teď bohužel barvy z přírody pomalu mizí. Máme takové mrtvé období, kdy není sníh a listy na stromech také už moc nenajdete. Budu tedy spíše plánovat další výlety. Na Lofotech jsem nikdy nebyl v zimě – láká mě vidět všechny ty tajuplné fjordy pokryté sněhem.
Foto © Tomáš Havel