Thalia Theater Hamburg, které do české metropole dorazilo v rámci 23. ročníku Pražského divadelního festivalu německého jazyka, se totiž rozhodlo ztvárnit bloudění podle Homéra skutečně po svém. Režisér Antú Romero Nunes vsadil vše na dva herce, kteří během téměř dvouhodinové Odysey téměř neslezou z pódia. Přímo na scéně obvykle probíhá i změna kostýmů. Oba protagonisté se při tom museli poprat s úkolem navýsost složitým – museli se kvůli inscenaci naučit zbrusu novou řeč.

Návštěvníci se tak nedočkají němčiny, angličtiny, ruštiny, norštiny, ani žádného z dalších běžných evropských jazyků. Místo něho vznikl jazyk úplně nový, který tyto řeči kombinuje do celku, jenž je však díky neuvěřitelně rafinované práci nakonec srozumitelný úplně každému. Založený je totiž především na slovech, která jsou známá téměř všem. A když divák zrovna něčemu nerozumí, většinou je schopný význam vět pochopit z dalšího kontextu.

Setkání Télemachose a Télegonose nenabízí žádný klasický příběh. Opak je pravdou. Inscenace přináší sled nejrůznějších scén, které přenesou diváka do absurdního světa, v němž nestačí kroutit hlavou a utírat si slzy smíchu. I kdyby byla inscenace postavena jen jako obyčejná komedie, u publika by obstála. A to nejen díky neuvěřitelným hereckým výkonům, ale také působivé vizuální stránce a efektům, které dotváří výjimečnou atmosféru, z níž se místy tají dech.

Tvůrci se ale rozhodně nehodlali smířit jen s ‚dobrou komedií‘. Odysseou nenazvali svou inscenaci pro nic za nic, byť se k událostem ithackého krále Odyssea vrací prostřednictvím jeho dvou synů a hlavně v symbolech. Znalci Homérova díla ale v této divadelní smršti poznají výjevy z Odysseova putování, jako je boj s vodním živlem, návštěva Hádesova podsvětí či setkání s lidožravými obry. Nechybí ani odkazy na laskavou péči na ostrově Kirké či na proměnu části Odysseovy družiny ve vepře.

Hamburská Odysea zkrátka oděla klasiku do moderního hávu. Télegonos, jenž má po kouzelnici Kirké magické schopnosti, vystupuje jako zábavný kouzelník. A dokonce předvede i několik triků, za které by se nemusel stydět ani mnohý profesionál. Jako Odysseova podobizna byla použita fotografie Kirka Douglase, jenž si roli ithackého krále zahrál ve snímku z roku 1954. Každá z vtipných situací, které je ve hře nespočet, má chytré pozadí a rozhodně k ní tvůrci nedošli jen tak. A objevování těchto spojitostí je jednou z nejzajímavějších věcí celé hry.

V kombinaci s jazykem, kterému porozumí úplně všichni, je hra neuvěřitelně chytrá. Pobaví i ty, kteří Homérovu dílu přímo neholdují a odkazy tak nerozeznají.  Každý si v ní něco najde a celému publiku tak přináší neskutečný divadelní zážitek, jehož vrcholem je emocemi nabitá závěrečná scéna, která někoho možná rozesměje, jiné pravděpodobně dost šokuje. Jen více takových divadelních skvostů!

Foto: Armin Smailovic

24.11.2018 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout