Vídeňská inscenace Desatero přikázání ukazuje, jak je těžké vytvářet vlastní normy ve světě, v němž je Bůh mrtev a ideologie u konce

Vídeňská inscenace Desatero přikázání ukazuje, jak je těžké vytvářet vlastní normy ve světě, v němž je Bůh mrtev a ideologie u konce80%

Pražský divadelní festival německého jazyka je v plném proudu! V neděli 18. listopadu ho v Divadle na Vinohradech odstartovala inscenace vídeňského Volkstheateru Desatero přikázání.

Jak těžké je vytvářet vlastní normy ve světě, v němž je Bůh mrtev a ideologie u konce? Na to se zaměřil ve svém televizním seriálu Dekalog polský režisér Krzysztof Kieślowski. Každá z epizod této desetidílné série se zaměřuje na postavy, které se musí vyrovnat někdy i s několika morálními dilematy současně. Co se děje se společností, kde je desatero přikázání jen prázdným pojmem?

Ze seriálového Dekalogu vychází i inscenace Desatero přikázání od režiséra Stephana Kimmiga, kterému se podařilo desítku odlišných příběhů propojit do jednoho tříhodinového představení. Sedm herců a dvě děti se vystřídají ve více než třiceti rolích. Jejich proměny jsou přitom tak dobré, že to diváka neruší, naopak si užívá rychlé změny jednotlivých poloh.

Přestože Kieślowski Dekalog situoval do jednoho z varšavských sídlišť pozdních 80. let, příběhy, které přináší, jsou bezpochyby nadčasové. Divák si dokáže představit, že se něco takového děje u jeho sousedů nebo se s podobnými situacemi dokonce setkal on sám. O to silněji na něj Desatero přikázání působí. Rozhodně se totiž nejedná o nějakou uvolněnou hru, nýbrž o inscenaci nabytou emocemi od počátku až do konce. A to především, jak lze předpokládat, těmi negativními.

Desatero přikázání zaujme svou neobvyklou strukturou. Jednotlivé příběhy se prolínají, avšak divákovi nedá příliš práce se v této ‚pavučině‘ zorientovat. Natolik jsou jednotlivé části jedinečné. Vídeňský Volkstheater se nedržel struktury, kterou přináší seriál. „My jsme v inscenaci smíchali vše dohromady. Jedním z důvodů bylo to, že v prvním přikázání, tedy v prvním díle Kieślowského seriálu, zemře malý chlapec. My jsme ale nechtěli začínat tak tragickou událostí, proto jsme to pořadí a strukturu změnili,“ vysvětlil tento záměr režisér Stephan Kimmig v rozhovoru pro Český rozhlas.  

Herci si na jevišti vystačí téměř bez jakýchkoliv kulis i rekvizit. Dominantou jeviště je rozbitá kabina nákladního automobilu. Symbol, který si každý může vyložit po svém. Většinu času se však herci pohybují v téměř prázdném prostoru, který lemují po stranách plastové židle. Na nich obvykle sedí herci, kteří v dané scéně zrovna nehrají. Jsou to tedy jen a pouze protagonisté, na nichž stojí úspěch celého představení.

A je nutné říci, že to dělají výborně. Jejich přirozený projev dává vyniknout i jemnějším nuancím v atmosféře hry. Přechody z role do role, jak bylo zmíněno již výše, nedělají žádné problémy. Milenka, jíž opustil její manžel, se vzápětí stává ustaranou babičkou, které unesla vnouče jeho vlastní matka. Z podváděné manželky se stává známá vědkyně žijící v New Yorku a z vraha nesmělý stalker.

Vše do sebe perfektně zapadá a rozmanitost příběhů garantuje, že se diváci nebudou nudit ani minutu.  Vídeňský Volkstheater dokonale přenesl intimní atmosféru i na velké jeviště a Desatero Přikázání rozhodně přináší zážitek, který dlouho zůstane v hlavách diváků.

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Divadlo na Vinohradech nabízí i další akce

Místo konání: Divadlo na Vinohradech

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!