Články /
Filmové recenze /
Berlinale 2017 /
Snímek, který naruší vaši intimní zónu. Touch Me Not v divákovi vyvolává odpor, přesto se na něj nelze přestat dívat

Snímek, který naruší vaši intimní zónu. Touch Me Not v divákovi vyvolává odpor, přesto se na něj nelze přestat dívat

80%

Recenze filmu: Touch Me Not
Další: filmové recenze, kino premiéry

Sdílej:Sdílet na FB Tweetnout S Ohodnoť

Intimita nebo také důvěrnost či pociťované soukromí. Pocit, který má každý z nás. Začneme si ho ale uvědomovat až ve chvíli, kdy nám do něj někdo nebo něco vstoupí. Zpravidla se v takovém okamžiku člověku stáhne žaludek, začne mělce dýchat a chce utéct pryč, a přesně to se divákovi stane, když sleduje Touch Me Not. Na rozdíl od skutečného života však zůstane sedět a uchváceně se dívá dál.

Rumunským dokumentem, který na letošním Berlinale získal Zlatého medvěda za nejlepší snímek festivalu, nás provádí Laura, Tomas a Christian a zároveň se s diváky skrze plátno dělí o svou fyzickou a psychickou intimitu. Sledujeme, jak Laura ztrácí svůj stud, jak se Thomas vyrovnává sám se sebou, nebo jak se Christian smířil se svým postižením a oplývá sebevědomím, které má jen málokdo.

Budete chtít odejít

Touch Me Not ale nevypráví pouze příběhy o lidské intimitě. Nebojí se totiž zabrousit ani do témat, která jsou v dnešní společnosti stále ještě tabu, jako jsou transsexuálové nebo sadomasochistické praktiky. Když Christian společně se svou partnerkou navštíví klub, ve kterém se provozuje hromadný sex, nikdo z diváků vlastně neví, co má dělat. Odejít? Zavřít oči? Několikrát zkontrolovat hodiny na mobilu?

Za hranicí extravagance

Na jednom z karlovarských festivalů se v minulosti promítal snímek, který zachycoval, co se děje v hledišti během toho, co lidé sledují film. Měli ho ale točit v kinosále, kde se promítalo Touch Me Not. Jen málo filmů totiž vyvolává v publiku tolik reakcí. Právě tím je dokument Adiny Pintilie tak jedinečný. Je za hranicí nepsaných společenských konvencí, vychování, studu a vlastně i extravagance.

Znovu a znovu bez přestávky napadá diváka, který, ač nerad, musí příběh sledovat dál, a to ze stejného důvodu, z jakého Laura nepřestává pátrat po své intimitě. Když už jste se odvážili vydat na tuhle cestu, musíte ji přece dokončit. Devadesát procent vašeho já sice chce odejít z místnosti, ale těch posledních deset je silnějších a rádo by vědělo, co tím Adina Pintilie zamýšlela. Odpovědi nakonec od autorky nedostaneme. Musíme je totiž hledat v sobě, stejně jako protagonisté.

Hábova matka ve filmu

Umění, tedy i film, může vyvolat lásku i odpor. Obojí je správně. Nejhorší totiž je, když ve vás nezanechá nic. Většinou si ale oblíbíme dílo, se kterým si spojíme kladné pocity. Stejně kvalitní ale může být i takové, které se usídlilo na druhé straně žebříčku. Jen je to trochu nevděčná pozice. Touch Me Not je přesně takovým příkladem, nikdy si ho nebudete chtít pustit znovu, ale musíte docenit jeho kvality, něco jako Hábova Matka v kinematografii. Posloucháte/sledujete to s takovou záští, až je geniální, že ve vás několik not nebo obrázků na plátně dokáže vyvolat tak silné pocity.

Názor informuji.cz: 80%

Touch Me Not