Články /
Filmové recenze /
Sorrentinovi Oni a Silvio nejsou žádná Velká nádhera. Nudí se nejen Berlusconi, ale i diváci

Sorrentinovi Oni a Silvio nejsou žádná Velká nádhera. Nudí se nejen Berlusconi, ale i diváci

60%

Recenze filmu: Oni a Silvio
Další: filmové recenze, kino premiéry

Sdílej:Sdílet na FB Tweetnout S Ohodnoť

Italský režisér Paolo Sorrentino převlékl svého dvorního herce Toniho Servilla za Silvia Berlusconiho, a poté s ním podnikl cestu do italské politiky. Mediální magnát a miliardář se tak opět dostal do období, ve kterém se velmi nudil, do dob, než se znovu stal premiérem. Stejně jako on tenkrát se ale při pohledu na jeho život nudí i diváci.

Oni a Silvio divákům tedy popisuje Silvia Berlusconiho v době, kdy se na chvíli vzdálil z italské politiky, nudil se a snažil se opětovně dostat k moci. Nakonec se mu to, poté co zákulisními intrikami nechal padnout vládu, podařilo. Příliš ho to ale neuspokojilo, protože ho prý nenechali řídit stát jako firmu. No znáte to…

Servillo opět nezklamal

Nejprve je třeba vyzdvihnout výkon Toniho Servilla, představitele titulní postavy. Jeho podání stárnoucího megalomana, který se bojí být sám, je snad ještě „Berlusconiovatější“ než sám Berlusconi. Nejen díky masce, která mu dodává onen plastově opálený vzhled, ale především díky tomu, jak skvěle je napsaný a zahraný. Scéna, ve které se inkognito po telefonu snaží prodat vymyšlený byt nic netušící stařence, jen proto aby se ujistil, že to pořád dokáže, patří k nejlepším momentům filmu.

Bohužel jsou tu i „Oni“

Záhadní „Oni“ v názvu představují především vedlejší postavu mladého úlisného lobbisty/pasáka, který se rozhodne dostat do Silviovy přízně, aby se stal europoslancem. Začne si kolem sebe tvořit harém děvčat, která chce nabídnout Berlusconimu na jeho „bunga bunga“ party. Celá tato podzápletka, která má nejspíš ukázat, jací lidé se kolem Silvia pohybovali a využívali jeho vlivu, je bohužel velmi nezajímavá, a navíc zabírá prvních čtyřicet minut snímku. Místy působí, jako kdyby zde byla jen kvůli velkolepým večírkům, na kterých se berou drogy a souloží se.

Navzdory světlým momentům filmu, tedy bizarním, vtipným střípkům, které děj sice nikam neposouvají, ale aspoň nenudí, je Oni a Silvio těžko skousnutelný. Je to zejména tím, že snímek má více jak dvě hodiny, ale také kvůli několika zbytečným scénám. V úvodu například sledujeme ovci, kterou zabije klimatizace, nebo musíme poslouchat doktora, který během party zdlouhavě vysvětluje, jak „speed“ působí na lidi.

Je velká škoda, že po zdařilém seriálu Mladý Papež, přináší Sorrentino sice opulentní, ale pro neitalské publikum zdlouhavou a z velké části prázdnou podívanou. V Itálii ale bude Oni a Silvio nejspíš pro diváka zajímavější. Zkusme si představit, že by vznikl podobný film o někom z naší politické scény…

Názor informuji.cz: 60%

Oni a Silvio