Teatr Powszechny není žádným klasickým divadlem. Svým experimentálním pojetím a výběrem témat často provokuje polskou veřejnost. Velké vášně vzbudila jeho hra Kletba, jejíž tvůrci si berou na paškál vztah státu a církve. A podobně kontroverzní je i inscenace Spravedlnost, v níž sice žádná z postav nesimuluje orální sex na figuríně polského papeže Jana Pavla II, nicméně přináší velmi znepokojivé informace týkající se jednoho z temných období polských novodobých dějin.

Problematiku Židů, kteří museli v druhé polovině 20. století nuceně opustit Polsko, přibližuje totiž hra Spravedlnost výhradně na základě faktických informací. Celá inscenace připomíná místy přednášku, jindy poradu kolegů. Vždy ale vychází z reálně existujících dokumentů, jako jsou novinové články, výpovědi Židů, kteří na nátlak Polsko opustili, či zákony platící nejen nyní, ale také v době, kdy k tomuto bezpráví docházelo.

Tato akce byla samozřejmě nelegální, jelikož ani tehdejší legislativa nepovolovala diskriminaci založenou na etnickém původu či náboženství. Doteď za ní ale nikdo nenesl odpovědnost. Režisér a zároveň tvůrce scénáře Michal Zadara se rozhodl prostřednictvím hry zkoumat, zda je možné najít viníky i půl století poté, co k těmto událostem docházelo. A toto působivé dokumentární zpracování skutečně tají dech.

Čím víc se návštěvník o situaci dozvídá, tím horší pocit ze všeho má. Spravedlnost není totiž hra se smyšleným příběhem, jako je například Sofoklův Král Oidipus, který hraje v představení rovněž podstatnou roli, ale výpověď o zemi, kde došlo ke zločinu, za který nebyl nikdo potrestán. A čím se pouští herci dál a dál, beznaděj sílí. Scénář přináší natolik závažné informace a obvinění, že jsou herci dokonce nuceni číst svůj text z monitorů umístěných na pódiu. Pouze jako ´čtenáři scénáře´ se mohou vyhnout případným právním následkům, které takto hrozí jen scénáristům. Ve hře jsou totiž i všechna jména pravdivá.

Spravedlnost tak není skandální svým experimentálním pojetím, kontroverzními scénami či neobvyklou scénou jako Kletba. Hra, která premiérovala v březnu tohoto roku, je skandální především svým obsahem a tím, že vše, co diváci vidí, je pravda. Zážitek nabízí ale rovněž velmi intenzivní a i z této hry musí mít někteří polští politici těžkou hlavu. Na některé věci se totiž hodí zkrátka raději zapomenout, než z nich vyvozovat důsledky.

31.10.2018 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout