Příběh Bradburyho prvotiny se zprvu zdá být trochu složitý. Důvodů, proč je tato kniha řazena mezi novinky, je hned několik. První vydání sice vyšlo už v roce 1947, ale bylo o čtyři povídky a čtyři eseje kratší, na rozdíl od toho následujícího. Na něj si čtenáři museli počkat dlouhou dobu, až do roku 2001. Teprve tehdy sám autor povolil rozšířené vydání, a navíc přidal ke každé z povídek svůj osobní komentář, ve kterém se svěřuje, kde vzal inspiraci pro svá díla. A do češtiny je právě teď přeložen vůbec poprvé.

Bradbury ukazuje, že už od počátku tvorby je mistrem popisných pasáží. Dostanou se vám pod kůži, a jako byste vážně stáli v domě na rodinné sešlosti. Cítili tu tíseň mladého chlapce obklopeného upírskými strýčky a tetičkami čarodějnicemi, kteří se před denním světlem zavírají do rakví. Ale není to jen o fantastických kreaturách. Nejdůtklivější je pootočená realita. Uvědomili jste si někdy, že je ve vás kostra? A co když ona existuje nezávisle na vás, ona je hybatelem? Všechno je to v hlavě. A všechny autorovy myšlenky buší silně a naléhavě na vědomí čtenářů. Chytne vás a nepustí. Čerpá jedině ze sebe, z momentů, které si sám zažije, a proto je tak opravdový a nestrojený. Což dokazuje i v povídce Jezero. V komentáři, který jí předchází, se vrací do dne stráveného na pláži. Byl ještě malé dítě a hrál si s kamarádkou u moře. Když se vrhla do vody, odplavala od břehu a už se nikdy nevrátila. 

Jeho povídky časem nabírají sílu a čtenáře stále oslovují. Je tomu tak možná proto, že všechny příběhy, které vytváří, se zdají být až neuvěřitelně skutečné. Tak, že by je mohl prožít každý z nás. A v tom je jejich největší mrazivost. Zároveň mají morální hloubku a pomocí metafor si je každý může napasovat na svůj vlastní život. Temný karneval je prožitek a požitek pro vaši fantazii i strach.

Fotografie: albatrosmedia.cz

27.10.2018 | Anežka Gavendová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout