Spisovatel Jaroslav Rudiš se netají tím, že už je dlouho nadšeným saunistou. Záliba se mu nakonec promítla i do tvorby. Novela Český ráj se celá odehrává v sauně, kde „potí těla i duše“ tucet mužů každého věku.
Po několika románech a po pěti letech od vydání Národní třídy spatřila světlo světa další Rudišova novela s prostým názvem Český ráj – nejde o nadsázku, ani zbožné přání, ale o čistě zeměpisné označení místa děje. Autor vystavěl novelu, která se odehrává výhradně v prostředí sauny kdesi v severovýchodních Čechách, na dialozích party mužů.
Jejich „lidové“, a tedy i často velmi vtipné rozhovory odlehčuje jednak anonymita postav, o kterých se čtenář dozví jen profesi, případně rodinný stav. Potkáváme se s lékařem, ajťákem, taxikářem i důchodcem. Zadruhé čtivost podporuje pro autora typická absence uvozovek, namísto nichž používá jen pomlčky, což nemusí sedět úplně každému. Nic z toho ale nebrání výstižnému vykreslení charakterů, se kterými se lze snadno ztotožnit.
Hlasy převážně postarších, ale i mladých chlapů lamentují nad životem, fantazírují, vzájemně se špičkují nebo si vyprávějí bizarní story o práci, manželkách a přítelkyních. A především čtenáře baví svými místy hrubšími, ale pořád inteligentními hláškami. Rudiš prokázal, že má dokonale odpozorovanou ješitnou mužskou povahu – co naznačil u Vandama v roce 2013, to v novém počinu naplno rozvinul.
Když se ohlédneme za autorovým šestnáctiletým působením na české literární scéně, vidíme jeho neobvyklý vývoj. Od mnohovrstevnatých děl převážně o mladších lidech, v nichž se prolínají zdánlivě nesouvisející příběhy, dospěl k nepříliš komplikovaným novelám, které však zdaleka nejsou prvoplánové.
S přibývajícím věkem se začal více věnovat střední generaci, přičemž si zachoval svůj svébytný styl, v němž se mísí syrová realita s nádechem surreálna, jež nechybí ani v Českém ráji. Rudiš zkrátka uzrál jako dobré víno a je jen otázkou času, až jeho poslední novela obsadí také divadelní prkna, kam se bezpochyby bude skvěle hodit.
Foto Facebook, archiv Jaroslava Rudiše