Celý úterní večer se v žižkovském Storm Clubu nesl ve znamení skvělých indie-folkových dvojic – postu předskokana se totiž skvěle zhostilo sympatické plzeňské duo Teepee, které přivezlo skladby nejen ze svého debutového alba Albatross. V nich dokázalo Teepee bravurně skloubit dream pop s indie folkem, a publikum je tak za to zaslouženě odměnilo bouřlivým potleskem po každé skladbě. A aplaus si jejich „snové“ písně, ať už korunované zpěvem Terezy Lavičkové nebo Miroslava Patočky, opravdu zasloužily. Nezbývá tak než doufat, že se s nově připravovaným albem dočkáme i samostatného turné této nesmírně talentované kapely.

Na řadu už však přichází zlatý hřeb večera. Kapela, kvůli které do Storm Clubu všichni přišli. Po příjemně krátké pauze po předskokanech již před publikem stáli britští Seafret, kteří svůj zhruba hodinový koncert odstartovali pěkně zostra. Jako první totiž zazeněla píseň Atlantis, která k pódiu přilákala i ty, kteří doposud posedávali v přední části klubu, a tak, přestože se všechny lístky před koncertem nevyprodaly, místa v publiku už příliš nezbývalo. Již od prvních tónů bylo jasné, že si britské duo úterní Storm naprosto podmanilo, a fanoušci tak celý večer dělali vše pro to, aby kapelu udrželi na pódiu co nejdéle. Seafret však nehráli více než hodinu, což byla možná trošku škoda, na druhou stranu je potřeba říci, že za tu dobu stihli zahrát pěknou řádku skladeb napříč celou svou, zatím ještě krátkou, kariérou, takže hodinové vystoupení bylo i pochopitelné.

Během vystoupení se fanoušci dočkali písní jako Oceans, Give Me Something nebo třeba Be There, u které zpěvák Jack Sadman vyzval ochotné fanoušky, ať refrén zpívají s ním, a Be There tak získala zcela nový rozměr. Ostatně celá interakce kapely s publikem a naopak, která probíhala neustále po celé vystoupení, byla jedním slovem kouzelná. Nechyběly tak vtípky ze strany Sadmana, nebo prosté „Seafret, we love you!“ ozývající se z publika, které dokonale vystihlo náladu panující pod pódiem. Po poslední písni se Seafret odebrali do zákulisí a už se zdálo, že celý večer skončil. Neutichající bouřlivý potlesk ze strany publika však po chvíli přinesl ovoce, respektive píseň Monsters ze stejnojmenného alba, která odstartovala krátký, ale velice vítaný přídavek obsahující celkem dvě písně, jež se přidaly k původnímu lineupu.

Kdo si v úterý přišel do Stormu poslechnout Seafret osobně, nemohl zkrátka odcházet zklamaný – neuvěřitelný hlas Jacka Sadmana totiž po celé vystoupení zněl jako z nahrávacího studia a bez jediné chybičky, a někomu tak možná připomněl to nádherné kouzlo komorních koncertů malých, zatím nepříliš známých kapel, které bývají často hlasově i hudebně kvalitnější než kapely hrající běžně pro desítky tisíc lidí. I když se celý koncert nesl v trochu akustičtějším duchu (v některých skladbách například logicky chyběly bicí), Seafret zkrátka zněli naprosto perfektně. Když se k tomu navíc přidala neustálá interakce s nadšenými fanoušky, a naopak se odečte poměrně velké teplo v klubu a okamžitě vydýchaný vzduch před pódiem, stal se z úterního koncertu ve Stormu zážitek, na který budou fanoušci tohoto okouzlujícího dua ještě dlouho vzpomínat. 

Foto: www.facebook.com

17.10.2018 | Tereza Michalcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout