Nesmrtelná Nová naděje. Williamsova hudba a ikonické Star Wars těžko někdy zklamou

Nesmrtelná Nová naděje. Williamsova hudba a ikonické Star Wars těžko někdy zklamou90%

Christophe Eliot s The City of Prague Philharmonic Orchestra nadchli diváky v zaplněné O2 areně. S úvodním dílem galaktické ságy a soundtrackem jednoho z největších skladatelů filmové muziky se zdá práce snadná, opak je však pravdou. Více než dvouhodinová šichta byla geniálním dílem prvního houslisty stejně jako i poslední harfistky.

Když v roce 1977 vypustil George Lucas do světa první díl svého vesmírného magnum opus, ještě netušil, že poblázní miliony fanoušků na celém světě. Když však k dirigentskému pultíku angažoval Johna Williamse, už věděl, co za poklad divákům nabízí. Tehdejší dvojnásobný vítěz ceny Americké filmové akademie přivedl světelné meče, stíhačky Tie či stormtroopery k životu, jak by asi nikdo jiný nedokázal. Právě jeho hudební témata zněla v pondělí večer pražskou O2 arenou, a ačkoliv legendu Nové naděje lze jen těžko popřít, byla to jakási vzdálená, autorská přítomnost šestaosmdesátiletého veterána, která táhla spolu s umělci velké a famózní promítání s živou hudbou.

Chtělo by se říct - snadná práce. S takovým materiálem se profesionálním muzikantům hraje samo. Christophe Eliot s pražskými filharmoniky ale dokázal mnohé. Hudebníci museli gradovat tam, kde to vyžadoval scénář, ubrat v místech scénografické romance a podpořit výstřely vstříc Hvězdě smrti svými přesnými pohyby rukou. To, že se jim to povedlo, ilustruje i největší paradox celé show založené na živém orchestru. Většinu času, kdy hrál, totiž divák vnímal film jako celek a skoro zapomněl, že celá ta krása nezní z repro beden z blu-ray nosiče, ale díky umění talentovaných jednotlivců sedících pod plátnem.

Pokud lze tedy The City of Prague Philharmonic Orchestra vůbec něco vyčíst, byly to momenty, kdy soubor trochu přepálil hlasitost na úkor dialogů, jakoby se hlásil o pozornost zhypnotizovaného publika. Dále zamrzelo, že skladba Cantina Band nezazněla živě. Ale z pochopitelných důvodů na to umělci zkrátka neměli kapacitu. V neposlední řadě divák odcházel s nutkavým pocitem, že měla automaticky následovat další tříhodinovka s Impérium vrací úder. Logicky ale došlo jen na povedený přídavek, který následovaly dlouhé ovace ve stoje.

Williamsova hudba jako jedna z mála dokáže utáhnout přes dvě hodiny snímku a v nádherných aranžích představovat fiktivní svět George Lucase. Pocty se legendárnímu Williamsovi budou skládat ještě mockrát. Pro tentokrát však nezapomeňme hlavně na vynikající hudebníky, kteří dělali pondělní večer skutečně magickým. Takové události je třeba podpořit i do let budoucích, stejně jako autory, kteří svou prací takto povyšují žánr filmové hudby do galaktických výšin.

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!