Čtyřicátník Doppler se po mnoha letech prožitých v hlubokých opuštěných lesích rozhodne vrátit zpátky do civilizace. Těší se na shledání s manželkou i třemi dětmi, které neviděl už pěknou řádku let. Ukáže se však, že nic není takové, jaké si to Doppler vysnil. Dům dramaticky změnil zevnějšek a k původnímu osazenstvu se připojil finančně zajištěný amatérský běžec v nejlepších letech, který zaujal jeho místo. Tomu však Doppler hodlá učinit přítrž.

Ve zkratce připomeňme, že v úvodní knize Doppler po pádu z kola odešel od rodiny. Aniž by své manželce nebo dětem cokoliv vysvětlil, opustil dobře placenou práci a začal žít sám v lese. Společnost mu dělal akorát los jménem Bongo, s nímž se v druhém díle vydal prozkoumat Švédsko, kde strávil nějaký čas s kuřačkou marihuany a rigidním skautem.

Kousavý humor a kritika současné společnosti

Nyní už je to několik let, co se Doppler rozhodl opustit domov a pomalu se mu začíná po usedlém životním stylu i po rodině stýskat. Rozhodne se proto s podivínstvím skoncovat. Dá svého věrného losího přítele na nějaký čas do útulku, složitá cesta k opětovnému získání rodiny tak může začít. Poslední díl trilogie, jak už sám název knihy napovídá, není primárně o Dopplerovi samotném, jedná se spíše o zachycení světa, který je kolem něj a kterému po mnoha letech strávených mimo civilizaci tak úplně nerozumí. Loe svým typickým suchým humorem prostřednictvím Dopplera kritizuje současnou éru internetu, porno průmysl, politiku nebo fanatické sportování.

Jakmile spatřil dům, zarazil se. Sněžnice připevněné vzadu na batohu popruhem v barvách norské vlajky do sebe narazily jako větvičky visící z lapače snů. Něco tu nehrálo. To mu došlo na první pohled.

Autor v předešlých dílech nasadil laťku vysoko. Nutno říci, že se mu podařilo zběsilé tempo, které na začátku trilogie nastavil, udržet. Jediné, co lze autorovi vytknout, je to, že se snaží pokrýt přespříliš odvětví, která si dle něj zaslouží kritiku. Peripetií, které Doppler zažívá, je opravdu mnoho, což příběh nijak neobohacuje, naopak, působí to zbytečně chaoticky. I přes to je Konec světa, tak jak ho známe knihou, která má co nabídnout. Nejen, že pobaví, svojí kousavostí navíc dokáže čtenáře přimět, aby se zamyslel nad tím, kam současný svět spěje.  

1.10.2018 | Aneta Trnová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout