Jeden z českých koní v karlovarské hlavní soutěži se opět hlásí o pozornost. Ačkoli je Domestik spíš psychologické drama než čistokrevný horor, děsivých situací a chvil, které si zaslouží zatajený dech, je v něm víc než ve všech Sestrách světa. Vyprávění přitom začíná nevinně.

Cesta, ze které se nejde vrátit

Roman patří mezi vrcholové cyklisty, nikdy ale nedosáhl na vrchol. Je z něj domestik, zdánlivě nepotřebná část týmu, která pomáhá k úspěchu jiným. Všechno ale změní kyslíkový stan, který sportovcům vytváří prostředí s nižším podílem kyslíku ve vzduchu, stejně jako kdyby jeli do vyšší nadmořské výšky. Čím víc se ale začíná zlepšovat Romanův sportovní výkon, tím hlouběji se propadá do své posedlosti být lepší a tím víc se jeho život mění v trosky.

Stejně jako se postupně a nenápadně mění život hlavního hrdiny, mění se i nálada filmu, a hlavně váš pocit z něj. To, co na začátku vypadalo jako celkem běžné komorní drama, se pomalu proměňuje v klaustrofobní podívanou, která doslova není fyzicky příjemná.

Příběh o dvou problémech

Nejděsivější je Domestik ve chvíli, kdy si uvědomíte, že dostat se "za čáru" je neuvěřitelně jednoduché. Malé kroky a ústupky jsou totiž pro člověka omluvitelné, na rozdíl od velké změny, kterou ale pocítí až zpětně. Stejně jako Roman, který si jen pořídil kyslíkový stan, jen si na chvíli přestal všímat své manželky, jen si nechal uměle okysličit krev a zase ji vrátit, což samozřejmě není ve sportu povolené, a pak už prostě jen přestal řešit cokoli jiného než sport.

Kromě zmíněného problému, se kterým se potkal snad každý z nás, ale Domestik otevírá i další podstatné téma. Sport totiž není vždycky jen prospěšná aktivita, díky které budeme zdraví, jak nám říkali ve škole. Naopak i u sportu platí, že všeho moc škodí. Jak se ale jinak dnes v tomhle odvětví dostat na vrchol, když nepřekročíme jisté meze?

Domestik ve vás vyvolá mnoho otázek

Možná že se talentovanému Adamu Sedlákovi, který se dostal do povědomí filmových fanoušků zatím zejména seriálem Semestr, povede otevřít debatu alespoň o jednom z těchto témat. Potenciál k tomu Domestik má. Hned na začátku totiž diváka usadí do křesla chytlavým úvodem a už ho nenechá vstát. Naopak od plátna nelze odtrhnout oči a ještě dlouho poté, co se vymotáte z kina, se vám rojí v hlavě nespočet nezodpovězených otázek. To je možná také jediným nedostatkem tohoto snímku. Nabízí jen spoustu témat k zamyšlení, ale žádnou odpověď nebo názor tvůrců.

Domestik vás nenechá klidnými i díky poutavým výkonům hlavních hrdinů. Jak ústřední dvojice Jiří Konvalinka a Tereza Hofová, tak Miroslav Hanuš v roli doktora "bez hranic" dokážou bez problémů přesvědčit diváka o reálnosti svých postav. Jejich výkon graduje stejně jako filmové vyprávění a společně s příběhem filmu dokáží vytvořit pro diváka fyzicky i psychicky nepříjemný zážitek. A když ve vás dokáže vyvolat tak silné, byť nepříjemné pocity, a navíc milion otázek, je to zpravidla buď podprůměrné nebo nadprůměrné umělecké dílo. V tomto případě je druhá odpověď správná.

Kdy a kde dávají film: Domestik

26.9.2018 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout