RECENZE: Zábavná plavba pod velením Adriana T. Bella

RECENZE: Zábavná plavba pod velením Adriana T. Bella90%

V úterý 11. 9. písničkář Adrian T. Bell pokřtil na lodi Cargo Gallery svou třetí desku Navigator. "Skromné" pódium v podpalubí se pro něj chvílemi zdálo být až příliš malé.

Britský rodák, dnes pražský rezident Adrian T. Bell může posloužit za příklad úspěšného přicestovalce. Ještě předtím, než začal vystupovat sólo, byl zpívající kytarista s charakteristickým basbarytonem známý především jako frontman post-punkových The Prostitutes. Sólovou kariéru spustilo vydání desky Different World (2013) a následně navazující Night And Day (2016). Adrianovo hudební působení se mimo jiné vyznačuje spoluprací s hvězdnými producenty. Ani jeho nejnovější nahrávka Navigator (2018) nebyla výjimkou. K produkci si totiž pozval Silviu Massy ověnčenou cenou Grammy, jejíž jméno se skví na deskách Johnnyho Cashe, Toma Pattyho nebo Red Hot Chili Peppers.

Nová deska Navigator odkazuje do Adrianových mladších let, kdy působil jako navigační důstojník pro Pomocné síly Královského námořnictva. Konkrétně v písni, která dala albu název, je využito nautických motivů, i když v přeneseném významu. T. Bell se ani tak nesnaží vzkřísit uplynulé momenty, ale spíše hledat podobná dobrodružství v šedi každodenního života skýtajícího nanejvýš opakující se rutinu a občasná páteční povyražení. Tyto tendence jsou patrné jak v textech, tak v hudbě samotné. Každá píseň na novém albu totiž posluchače zanese do trochu jiných vod.

 

Rock N' Roll plus od všeho trochu

Show začala po rozehřívací půlhodince, které se zhostil písničkář Niceland; jen tak sám s kytarou. To Adrian si jako doprovod přivedl svou kapelu The Sleeper Agents. Kromě obligátních nástrojů, jako jsou kytara, basa a bicí, na pódiu zazněl například saxofon, flétna nebo doprovodné vokály dvou mladých zpěvaček, které dodaly celému vystoupení šmrnc, jako to dokáže jen ženský element. Žánrový rozsah zahraných písní byl široký – patrné byly především vlivy jazzu, country, funku a popu. T. Bellův soubor je exemplární ukázkou snoubení diverzity a hudebního umu, a vlastně i toho, jak se odlišné kultury navzájem obohacují. 

Adrian T. Bell je bezpochyby upřímným vypravěčem příběhů, kterému visíte na každém slově, protože jeho poeticky vyspělé texty má smysl vnímat. Úterní koncert byl ale především rockovou show; byť plnou opozit. Byla surová i něžná, melancholická i radostná, energická i klidná. Některé zaznivší skladby bych popsal jako monotónní, ale díky jejich strhující uhrančivosti jsem se nesmírně bavil. Chvílemi jsem v Adrianově hudbě slyšel monumentalitu, kterou znám například z hitů Oasis. Zábavu v půlce koncertu přerušila ceremonie, během které se jen tak mimochodem pokřtila nová deska, a zase se hrálo dál. Pokud byl pro někoho z návštěvníků úterní večer přesně tím výše zmíněným únikem z každodenního života, může si Adrian mnout ruce. Ukázal totiž, že i když je svět jiný, než ho pamatuje z mládí, v hudbě je stále ještě vše v pořáku. 

 

foto: Adrian T. Bell

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Umělci:

Místo konání: Cargo Gallery

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!