Otáčivé hlediště v Českém Krumlově ukončilo svou jubilejní sezónu. Ušli jsme obrovský kus cesty, říká jeho ředitel

Otáčivé hlediště v Českém Krumlově ukončilo svou jubilejní sezónu. Ušli jsme obrovský kus cesty, říká jeho ředitel 

9. září uvedlo Otáčivé hlediště v Českém Krumlově své poslední letošní představení. Jaká byla jubilejní 60. sezóna divadla s nejvyšším stropem na světě, jaké jsou plány do budoucna a na co se již teď můžeme těšit příští rok, to vše nám v rozhovoru prozradil ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek.

Dnešním představením Ztracený svět končí jubilejní 60. sezóna Otáčivého hlediště. V čem pro Vás byla významná?

Významná byla především proto, že je to 60. sezóna. Je to vlastně 60 let Jihočeského divadla před Otáčivým hledištěm a za těch 60 let jsme ušli obrovský kus cesty. Od experimentálního divadla pro 40 diváků, kterým otáčeli místní vojáci, jsme se dostali až k tomu, že jsme nejnavštěvovanější kulturní open air scénou České republiky s inscenacemi, které se těší velkému diváckému zájmu i uznání odborné veřejnosti. To mě moc těší. A ta 60. sezóna je pro nás nejenom ohlédnutí se zpátky, ale i takový příslib a naděje, že tady budeme na Otáčivém hledišti hrát minimálně dalších 60 let.

Jaké byly letošní novinky?

Do letošní sezóny jsme vstoupili tím, že jsme ve spolupráci s Národním muzeem, s městem Český Krumlov, s Kláštery Český Krumlov a s paní Vitáskovou a panem Tůmou připravili výstavu o Joanu Brehmsovi, což je vlastně otec Otáčivého hlediště. Ta se koná po celé léto v Klášterech Český Krumlov a od října ještě přejde k nám do historické budovy Jihočeského divadla.

A pak jsme připravili dvě nové inscenace. Jednou je Drákula Brama Stokera v režii Martina Glasera, ředitele Národního divadla Brno, a druhou Ztracený svět, kterou režíroval Petr Hašek, umělecký šéf Malého divadla. Obě tyto inscenace jsou pro nás výjimečné, protože jsou skutečně velmi výpravné a chtěli jsme vytvořit opravdu velký zážitek pro diváky. Když jsme nad tím přemýšleli, tak to co je pro děti nejvíc, to jsou dinosauři. Prostě nic většího už nemůžete přinést. Obě inscenace mají úžasný ohlas, jak divácký, tak odborný a já věřím, že nám dlouho vydrží na repertoáru a že jsme si nastavili takovou laťku, ve které snad budeme pokračovat dál.

V létě jsme zde měli možnost zhlédnout představení Verdiho opery Trubadúr a byl to opravdu krásný a silně emotivní zážitek, navíc dokreslený blížící se bouří, která do děje Trubadúra ideálně zapadala...

Tak to jsem tady byl také. Jakmile tohle prostředí rozezníte tou hudbou a vložíte do ní ten dramatický příběh, který ta opera v sobě nese, tak je to obrovský zážitek, opera je tady pro to prostředí úplně skvělá.  

Jaké máte s Otáčivým hledištěm plány do budoucna?

Hledáme takové řešení, které jednak zajistí nezpochybnitelnou existenci Otáčivého hlediště, a přitom nebude narušovat ráz barokní zahrady. Řešení, které nám dovolí hrát divadlo minimálně tak jako doposud (a to mluvím jak o množství představení, tak i o kvalitě představení) a které zároveň divákovi nabídne nejenom divadelní zážitky, ale i adekvátní důstojné divácké zázemí hodné 21. století, které tady doposud vlastně není. Zázemí Otáčivého hlediště jako by se zaseklo na úrovni té původní experimentální scény, kdy bylo fajn se přijít podívat do barokní zahrady, v níž se najednou něco točí, je to zajímavé, sice je to trochu nekomfortní, ale stojí to za to. Tak v tomhle jsme pořád, akorát nám sem chodí 56 000 diváků každý rok.

Pracujeme na tom a snažíme se to vysvětlit všem, kteří se do rozhodovacího procesu o Otáčivém hledišti zapojují. Jsme na cestě. Jak to dopadne, to nevím, ale věřím, že než to dopadne, tak stávající Otáčivé divadlo zrušené nebude a myslím si, že správné by bylo rozšířit zahradu o divadelní trakt, a tam vybudovat nové Otáčivé hlediště s adekvátním zázemím a s divadelními a technickými možnostmi, které jsou dnes už úplně běžné, a s diváckým zázemím, ať už se jedná o toalety, o bufet a o všechno další, co je k tomu potřeba. To je takový náš evergreen.

Ačkoliv letošní sezóna Otáčivého hlediště právě končí, přípravy na tu další jsou již v plném proudu. Těšíte se Vy osobně obzvlášť na nějaké představení a chystají se opět nějaké novinky?

Na co se těším... Příští rok připravujeme, dalo by se říci, dvě a půl premiéry. Dvě a půl proto, že po několika letech v červnu znovu přivedeme před Otáčivé hlediště muzikál Divotvorný hrnec - to je ta polovina. Opera přijde s představením Turandot, což je pro nás taková velká výzva a doufám, že se s ní dokážeme statečně vypořádat. A balet uvede novou premiéru Šípkové Růženky, která zde v zahradě bude kouzelná. Budeme znovu hrát Drákulu, budeme znovu hrát Ztracený svět, budeme uvádět Dekameron a představení Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák málem král(em). Opera uvede ještě Rusalku. Začínáme 5. června 2019 a lístky budou v prodeji již od 1. října 2018.

Děkujeme za rozhovor a na závěr ještě shrňme několik informací o právě uplynulé sezóně Otáčivého hlediště. Odehráno bylo celkem 91 představení. Diváci mohli zhlédnout dvě premiéry - horor Drákula a dobrodružné představení Ztracený svět - a dále opery Rusalka, Trubadúr a Příhody lišky Bystroušky, komedii Dekameron, balet Valmont a detektivní komedii Pes baskervilský.

Zmiňovanou výstavu o otci principu Otáčivého hlediště Joanu Brehmsovi můžete navštívit až do konce září v Klášterech Český Krumlov a následně od 10. října do 31. prosince v historické budově Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Spatřit na ní můžete mimo jiné i možnou novou podobu Otáčivého hlediště.

Foto: Tomáš Vojáček

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Otáčivé hlediště Český Krumlov. Foto: Tomáš VojáčekZtracený svět. Foto: Tomáš VojáčekZtracený svět. Foto: Tomáš Vojáček
 

Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!