Radim Špaček: Váhal jsem, zda film Zlatý podraz budu točit, ale má potenciál

Radim Špaček: Váhal jsem, zda film Zlatý podraz budu točit, ale má potenciál 

Režisér Radim Špaček, si během dokončování filmu Zlatý podraz, udělal čas i na krátký rozhovor o tomto filmu. V průběhu rozhovoru mu několikrát volali kolegové, aby šel zkontrolovat titulky, které již dokončovali, ale to je prý normální při samotném finišování filmu. V rozhovoru se dočtete zajímavosti z natáčení, nebo jaký sportovec si tam zahrál.

Jak Vás napadlo téma tohoto filmu?

Tak mě to nenapadlo (smích), já jsem to dostal nabídnuté od pana producenta Jaroslava Boučka. Bylo to, když jsme točili druhou řadu seriálu Život a doba soudce A. K., který také produkoval. Jednou v šest ráno, když jsem přišel na plac, tak na mě nastoupil, dal mi do ruky scénář, řekl mi, ať si ho do večera přečtu a že chce, abych tento film režíroval. Tak jsem si to opravdu do večera přečetl, zjistil jsem, že je to celé o basketbalu a jelikož já se sportem nemám moc společného, tak jsem z toho byl ze začátku překvapený, hodně jsem váhal. Nakonec jsem si řekl, že ten příběh zajímavý je, ta doba má potenciál, aby mluvila i k dnešku, ale z mé hlavy to tedy nebylo.

Takže ani název filmu „Zlatý podraz“ jste nevymyslel vy?

Ne. Ten teda nevím, kdo vymyslel, ale asi někdo ze scénáristů. Když se to ke mně dostalo, tak už takový název měl. Sice jsme měli takové tendence, že bychom to přejmenovali, ale po měsíci vymýšlení nového názvu, jsme si řekli, že Zlatý podraz je nejlepší, protože je výstižný a lehce zapamatovatelný, a bude to vypadat pěkně na plakátech (smích).

Podle čeho jste vybral herce Filipa Březinu a Zdeňka Piškulu do hlavních postav pro svůj film, nebo to jste také nevybíral vy?

To jo, to je moje práce (smích)! Měl jsem na to castingovou agenturu samozřejmě, castingovou režisérku Soňu Ticháčkovou, která mi dala dohromady asi 100 kluků z DAMU, z konzervatoře, z JAMU, nějaký kluky dokonce ze Slovenska. Opravdu poctivě jsme si je zvali, seznamoval jsem se s nimi a bavili jsme se o jejich vztahu ke sportu, o jejich vztahu k té době, každý z nich měl tři scény, které se musel naučit, celé jsme to natáčeli a postupně z toho tak vykrystalizovali tito dva herci. Filip mě samozřejmě upoutal hned na začátku, protože opravdu jak se říká „kamera ho má ráda“ a hlavně mě přesvědčil, když potom něco zahrál. Důležitý úkol však byl, aby každý z těch kluků byl jiný, protože jich je na place asi 10, tak aby si nebyli podobní, aby si je lidi nepletli a tak. Samozřejmě jsme chtěli, aby tam byl i někdo známý, a to byl právě ten Zdeněk, který byl naštěstí i dobrý v basketu a navíc je to hrozně dobrý herec.

Kde všude jste tento film natáčeli?

Tý jo. No hlavně jsme točili v Praze, tam se natáčelo mistrovství Evropy v Ženevě a v Paříži, to bylo na Výstavišti v Průmyslovém paláci, kde jsme v jednom tom křídle postavili obrovskou dekoraci té haly a tribuny. Pak na různých místech, jako třeba na Ministerstvu průmyslu a obchodu, na nábřeží. Nádraží v Ženevě jsme natáčeli v Hradci Králové (smích). Když si totiž srovnáš ty dvě budovy, tak jsou skoro stejné. Byli jsme natáčet v Mladé Boleslavi – kanceláře na škole, sokolovnu a vězení. V Holanech, to je v severních Čechách, a navštívili jsme i Moravu, kde jsme konkrétně natáčeli v Jimramově. Těch míst je ještě daleko více, hodně jsme se najezdili.

To znamená, že jste nenatáčeli v žádném ateliéru?

Všechno to jsou pravá místa, kromě jednoho. Tam je cesta vlakem, že jedou do té Ženevy, tak to jsme si nechali ten vlak přivést do studia. Jinak jsou to všechno opravdová prostředí.

Zahrál si ve Vašem filmu i nějaký sportovec, kterému je tento sport blízký?

No jasně! Měli jsme tam Jiřího Welsche, který už sice ukončil kariéru, ale je to jeden z nejznámějších basketbalistů. Ten si zahrál italského hráče Stefaniniho, a potom se tam mihne na hlavním nádraží Tomáš Satoranský, ale toho asi nikdo nepozná, protože tam jen projde. Jinak tam byl třeba trenér Levell Sanders a všichni ti protihráči byli profi baskeťáci.

Všichni herci uměli basket?

No, že by úplně všichni hráli basket, to jako ne, spíš to znali ze školy, ale už od srpna 2017 chodili trénovat. Takže 5 měsíců, každou neděli chodili do tělocvičny a pod odborným vedením Jakuba Bažanta a Jiřího Závozdy, kteří právě napsali scénář a jsou sami baskeťáci, to trénovali a poslední dva měsíce jsme už měli přesné choreografie utkání.

Liší se v něčem basketbal 20. století a 21. století?

Strašně moc. Já jsem viděl spoustu archivních záběrů z těch padesátých let a bylo to strašně pomalé, úplně jinak se hýbali, měli jiná pravidla, jinak čáry na té palubovce, jinak se driblovalo, na koš se házelo ze spodu. Dneska když se člověk dívá na basket, tak je to jak akční film oproti tomu (smích). My tam máme takový kompromis, máme to rychlejší, ale dodržujeme všechna jejich pravidla.

Kdy padla první klapka filmu a kdy poslední?

První klapka byla 3. ledna 2018 a poslední klapka byla někdy na konci května 2018. Končili jsme právě natáčením ve vězení v Mladé Boleslavi.

Prozradíte nám nějaký vtipný okamžik ve filmu?

To jsem mohl čekat tuto otázku a připravit se (smích).

Když jsme natáčeli mistrovství Evropy, tak slovenský herec Alan Weissabel měl ve scénáři napsáno, že ho Ital zfauloval a on měl hodit tři ty tak zvaný šestky, což znamená, že stojíte před košem a musíte se trefit do toho koše z místa. On opravdu poctivě půl roku trénoval jenom ty šestky a měl to dokonale nacvičené, že z deseti jich osm hodil. Několikrát jsme to natáčeli z různých úhlů a pokaždé se trefil. Když jsme mysleli, že už to máme natočené, tak najednou přiběhl zvukař, že mu u pasu čouhá drátek od mikrofonu a že to jde vidět. Takže to musíme předělat. Zapnuli jsme znovu tu kameru a on se najednou už nemohl trefit a těch šest set lidí, co tam sedělo jako diváci, mu najednou začalo strašně fandit, ať už to konečně trefí.

Kdy bude mít film premiéru?

Film bude mít premiéru 22. října v Obecním domě – to bude hlavně pro štáb a pro naše známé - a do kin to jde 25. října ve čtvrtek. Jinak budeme jezdit i na nějaké regionální premiéry a tuším, že ve středu 24. října v Brně v kině Scala, potom myslím v Jičíně a ono to bude určitě přibývat.

Proč by lidé měli zhlédnout Váš celovečerní film?

I když se tento film odehrává před zhruba sedmdesáti lety, tak je vlastně velmi aktuální, protože vypráví o tom, co všechno obnáší, když si chce člověk zachovat svou čest. Celý film vypráví příběh mladých lidí, kteří se chtějí bavit, sportovat, kluci chtějí běhat za holkama a bohužel se narodili v takové době, která před ně klade velké překážky a různě je zkouší. Samozřejmě ne jen kvůli tomu, já si myslím, že ten film vypráví i o energii mládí.

Slogan tohoto filmu je „o lásce, basketbalu a naději“. Takže jestli si chtějí odnést trochu té naděje, ať se podívají na tento film.

Máte nějaký osobní vztah k basketbalu a umíte ho hrát?

Teďka už ten vztah mám, před tím jsem tedy fakt neměl, nikdy jsem moc nesportoval, ale tím jak jsem poznal tu basketbalovou komunitu, tak jsem zjistil, že je to hrozně zajímavé. Oni se tam všichni znají. Takže teď už ten vztah mám, byl jsem na hodně zápasech, občas to zahlídnu v televizi a už se v tom i trochu orientuji.

Zkusil jste to s nimi i hrát?

Tak párkrát jsem si zkusil střelit na koš, ale ještě jsem se ani jednou netrefil (smích).

Máte v hlavě už nějaký další film?

No co v hlavě, ten už se připravuje, už se na něj sháněj peníze a za týden jedeme na obhlídku. Tento film se bude jmenovat „Lesní vrah“ a je to inspirované skutečným případem mužem, který zastřelil bez motivu tři lidi v lese a dostal za to doživotí. Nejzajímavější na tom je, že bych na tomto filmu měl spolupracovat s rumunským kameramanem Olegem Mutu, který má na kontě strašně moc známých filmů a bude to tedy žánrově, rozpočtově i vizuálně úplný opak toho, co jsem režíroval teď. Také jsem dostal nabídku na seriál, který by se měl točit v Ostravě, bude to kriminálka. Takže vyhlídky mám zatím velmi pestré a bohaté (úsměv).

Foto: Facebook Radima Špačka

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Natáčení filmu Zlatý podrazNatáčení filmu Zlatý podrazNatáčení filmu Zlatý podraz
 

Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!