Snímek sleduje příběh matky a syna, kteří ztratili střechu nad hlavou, a potýkají se tak s tíživou životní situací. Doprovází je i toulavý pes, kterého matka velice miluje a snaží se o něj starat, jak jen může, i když ho s ní nechtějí vzít přes noc vzít na žádnou ubytovnu. Je si totiž vědoma, že někdo na tom může být ještě hůř, než ona a její syn. Ten se snaží fungovat a žít alespoň na oko normální život. Studuje práva, randí s milou slečnou, má brigádu. Ve skutečnosti ale hledá v každé možné chvíli útočiště pro sebe, a především matku na další noc. Mají neustále sbaleno, mění místa, potulují se po zabavených bytech nebo přespávají v malé chatce za městem. "Domovem" se jim stane po jisté době i squat, v němž je zastihnou demonstrace v Den nezávislosti.

Tenkrát v listopadu dokázal nastolit nenásilnou, ale zároveň naléhavou formou sociální témata, která tíží nejen dnešní Polsko. Snad do půli filmu je tempo pomalejší, divák se rozkoukává, do čeho se to vlastně dostal, co je přesným poselstvím a čeká, jestli přijde nějaký zvrat nebo konfrontace. A ono to přijde. Tím se Jakimowski dokázal přiblížit publiku a vytvořit film, který vám zůstane v hlavě ještě dlouho, byť to tak zprvu nemusí vypadat. Je syrový a ukazuje drsnou realitu života bez domova.

Film obsahuje skutečné záběry ze Dne nezávislosti v Polsku, byly pořízeny samotným režisérem 11. listopadu 2013. „Vždy chci ukázat alespoň kousek pravdy. Byl jsem svědkem demonstrace a velmi silně na mne emocionálně zapůsobila. Bezdomovectví a nacionalismus spolu velmi úzce souvisí, v tomto ohledu je dost důležitá sociální zkušenost. Jde také o místo, na kterém se příběh odehrává. V centru Varšavy bylo za druhé světové války vyvražděno na čtyři sta lidí. Demonstrantům někdy tyto historické souvislosti často nedocházejí. Vlastenectví se obejde bez toho, abychom měli nepřítele. Především tím se liší od nacionalismu. To jsem chtěl ve filmu také ukázat,“ uvedl v diskuzi po promítání svého počinu Andrzej Jakimowski, který se rozmluvil nejen o svém zatím posledním snímku, ale i o politické situace a celkově námětu filmu. „Strávil jsem v Hradišti moc hezký čas. Pubikum je zde velmi otevřené. Jsou zde lidé, kteří se ve filmu vyznají a těší se i na složité momenty,“ dodal v závěrečném poděkování režisér.

 Fotografie: archiv LFŠ

4.8.2018 | Anežka Gavendová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout