První okamžiky jsou věnovány právě zakladateli pomocí dobových záběrů Zlína, tehdy hlavního města obuvi, a jeho pracovníků. Baťa měl velké ambice a chtěl své obchody vidět po celém světě. Byl to výjimečný obchodní talent, takže místo dovážení se rozhodl vybudovat továrny a kolem nich celá města na různých místech. Začalo to Evropou, následovala Amerika, Asie i Afrika. Dohromady jich nakonec vzniklo kolem čtyřiceti. Teď, po skoro sto letech, se vše dramaticky změnilo.

Dokument diváky zavede do pěti zemí -  Nizozemsko (Batadorp), Chorvatsko (Borov), Brazílie (Bataypora), Indie (Batanagar) a samozřejmě není vynechán ani samotný Zlín. Podařilo se vybrat taková města, že jsou v totálním kontrastu. Zvlášť pak Batanagar a Batadorp. V Nizozemsku najdete nádherně opravené domy a charakteristickou baťovskou architekturou v moderních úpravách. Svůj příběh zde vypráví muž, který celý život pracoval v továrně na Boty a jeho manželka stejně tak. Pracovní doba od osmi do pěti, přísné podmínky, dřina, ale i bydlení, zábava a kultura. O poznání mladší muž z Bataypory má v historii svého města přehled. Miluje Českou republiku, svoji českou přítelkyni i naši hudbu a tance a rád by se sem přestěhoval. Mladá generace Chorvatů z Borova už na ševce skoro zapomněla. Areál se rozpadá a zarůstá zelení, před továrnou se schází parta lidí, která tu pořádá taneční zkoušky. „Přijde mi ujetý po sobě pojmenovat město. Ale babička měla Baťu ráda,“ říká ve filmu slečna, která půjde příští rok k maturitě. Potom by se chtěla z maloměsta odstěhovat.

„Scházeli jsme se s lidmi z Akademie věd, abychom nasbírali nějaká fakta, ale zároveň jsme se na ně nechtěli zaměřit, aby nebyla cílová skupina 55+. Nejdřív jsme procházeli Zlín a byli jsme překvapení, kolik malých dílniček s obuví jsme v areálu objevili,“ řekla o snímku Babincová.

Tvůrci dokázali vytvořit jedinečný dokument o jednom z největších Čechů a o jeho stopě, kterou zanechal v různých končinách naší planety. Jde o neobyčejnou sondu do životů lidí, které více či méně ovlivnil člověk, jehož jméno je téměř synonymem pro boty ještě po sto letech. Snímek je osobní i naučný, zábavný i smutný a v divákovi zanechá obdiv k tomu, kdo tohle celé dokázal vybudovat vlastně z ničeho. 

Fotografie: fotobanka pixabay.com

2.8.2018 | Anežka Gavendová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout