Mezi ty patřila například paralelní vystoupení kapel Better Strangers a Hurray For The Riff Raff v odpoledním programu. Učesaný rock z Berlína nakonec úderností a energičností předčil Riff Raff v čele s křepčící Alyndy Lee Segarrou. 

Druhý den ostravského festivalu provázely programové změny, které zamíchaly pořadím účinkujících (většinou ve prospěch té dané formace). Výjimkou nebyl ani Jaroslav Uhlíř, kterému se (nejen) díky pozdějšímu času vystoupení podařilo přitáhnout obrovský dav příznivců. Bez ohledu na věk v unikátní rodinné atmosféře zpívali všichni unisono nesmrtelné skladby jako Dělání, dělání, Statistika nebo Když se zamiluje kůň.

Téměř všechna vystoupení na hlavním pódiu tentokrát spláchly dešťové přeháňky. Největší sprcha zasáhla rockovou formaci z Nizozemí, Kensington. Zpěvák si hned na úvod získal srdce diváků, když se lámanou češtinou davu zeptal, jestli "Má dobrý čas". Část už tak energického vystoupení rockerů oživila tlumočnice do znakové řeči, která se ke kapele přidala na pár písní a vizuálně umocnila zážitek z jejich skladeb.  

'Souboj hlasů' a překvapení na hlavním pódiu

Čtvrteční podvečer nabídl také 'souboj hlasů‘, kdy na dvou pódiích současně probíhaly koncerty Jacoba Bankse a Ruthie Foster. Obě vystoupení patřila ke špičce druhého dne – Banksův sametový hlas přibil k zemi nejednoho posluchače, nakažlivá energie Ruthie Foster zase nabila i stovky metrů vzdálené diváky.

'Obětí‘ další z programových změn, té vůbec nejzásadnější, se stali islandští Kaleo. I když jen ‚zaskakovali‘ na hlavní stagi za London Grammar, přitáhli obrovský dav. Jejich vystoupení, alespoň pro velkou část diváků, vyvrcholilo ve chvíli, kdy odzpívali svůj nejznámější hit Way Down We Go.

Paralelně odehrála svůj set i formace Yellow Days v čele se zpěvákem Georgem van der Broekem. Osobitý procítěný projev mladého umělce utvořil jedinečný celek s místy drobně kakofonickými neprvoplánovými melodiemi.

Návrat Sirény a alchymista Mura Masa

Vrcholem večera bylo vystoupení éterické Aurory, která na festival zavítala znovu po dvou letech, tentokrát s novými skladbami z připravovaného alba. Málokdo by dokázal napodobit radost mladé umělkyně z koncertu nebo spontaneitu, s níž si například uprostřed setu sundala nepohodlné padající kalhoty. Za dva roky nicméně Aurora vyrostla a z naivního děvčátka je dnes sice stejně divoké, ale mnohem jistější stvoření. S novými skladbami se navíc zpěvačka čím dál více podobá bájné Siréně, která svým hlasem dokáže ovládnout a uhranout davy, snad i přivolat bouři. 

Na závěr druhého festivalového dne rozhýbal publikum Mura Masa. Jako alchymista v dílně pobíhal jednadvacetiletý multiinstrumentalista kolem svých nástrojů a s nadšením tu zahrál na bicí, tu na kytaru... Jeho vystoupení navíc ukázalo, že pro pořádnou show bohatě stačí jeden DJ a jedna zpěvačka-tanečnice s neskutečným elánem. 

 

Foto: Colours of Ostrava (Petr Klapper, Zdenko Hanout)

20.7.2018 | AK Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout