Jeho kariéra ale odstartovala už roku 1965 filmy Finský nůž a Bloudění. Druhý jmenovaný včera uvedl na největším filmovém svátku u nás. „Tehdy mi bylo sedmnáct a režisér Tonda Máša mi říkal: Hlavně nic nehraj, ty musíš jen tak koukat očima. A že jsem nehrál, to jste asi viděli,“ zažertoval herec.

Díky této roli se Hanzlík o rok později dostal i na prkna Vinohradského divadla, kde si v průběhu třiceti let zahrál takové role jako jsou Hamlet, Raskolnikov nebo Oidipus. „V Bloudění totiž hráli Jiřina Jirásková a Jiří Pleskot, kteří se o mně zmínili řediteli Vinohradského divadla Františku Pavlíčkovi a ten mě přijal,“ vyprávěl Hanzlík.

O Cyranu rozhodla sirka

Jednou z jeho nejvýraznějších divadelních rolí byl Cyrano z Bergeracu, ve které ho alternoval Viktor Preiss. „Byl jsem rád. Zaprvé, protože jsem potřeboval nějakého soupeře, nějakou konkurenci, a zadruhé je to spravedlivé, protože jsme v tom souboru byla dva stejného věku,“ vysvětloval.

Divadelní představení, které tehdy natáčela i Česká televize, režíroval Jaroslav Dudek. „Na první čtené zkoušce nám řekl: Kdo z vás si vytáhne kratší sirku, bude hrát premiéru. Tenkrát to vyhrál Viktor. Naopak když se představení natáčelo, tak jsem to ze stejného důvodu hrál já,“ vzpomínal český herec. 

Ačkoli byl Hanzlík až do roku 1993 jednou z předních osobností známého divadla, na film nikdy nezanevřel. Právě naopak ke zkoušení na prknech, které znamenají svět, stihl natočit i tři nebo čtyři filmy ročně. První velkou filmovou rolí potom byl student Vojta v Romanci pro křídlovku. Jaromír Hanzlík ale tenhle snímek málem odmítl. „Tenkrát mi Tonda Máša nabízel, abych hrál v jeho Hotelu pro cizince, ale tatínek mi řekl, že mě chce obsadit do svého nového filmu Otakar Vávra, a tak jsem do toho s nechutí šel,“ přiznal. „Tenkrát jsem si říkal: To ne, vždyť je to starej dědek. Bylo mu padesát tři,“ doplnil s úsměvem.

Otakar Vávra? Vždyť je to starej dědek. Bylo mu padesát tři.

Uši jako Hrubín

Jeden z nejvýznamnějších předválečných režisérů si ale pro filmové zpracování poemy Františka Hrubína vybral mladý štáb. „Já jsem tu roli třeba dostal, protože jsem měl stejně velké uši jako Hrubín,“ přiznal Hanzlík. Mladý herec se na natáčení dokonce se známým básníkem setkal. „Akorát, že jsem si v té době myslel, že Hrubín je dávno mrtvej. Chápete, učíte se o něm ve škole společně třeba se Svatoplukem Čechem, tak to berete jako jednu partu,“ zmínil se a pobavil tak celé publiku během KVIFF TALKU na karlovarském festivalu.

Před natáčením Romance pro křídlovku jsem si myslel, že František Hrubín už je dávno mrtvej.

Vzpomínky na Vary

Pro Hanzlíka to nebylo poprvé, co stál na prknech tamějšího městského divadla. Vinohradské divadlo se sem totiž v minulosti stěhovalo na léto, během rekonstrukce. Na karlovarských prknech tedy herec hrál například ústřední roli v Shawově Domě pana Sartoria společně s Janou Štěpánkovou.

„Tenkrát tady byl Pipigril, kde dělali skvělé kuře s česnekovou omáčkou, ale já jsem si říkal, že si přece před představením, kde se líbám se Štěpánkovou nemůžu dát něco takového. Když jsem ale šel okolo, tak ji tam vidím a ona říká: Máš rád česnek? Tak pojď, dáme si. No a večer tady hrajeme na forbíně a najednou se ozve ze čtvrté řády: To ne, to se fakt nedá vydržet,“ vyprávěl Hanzlík rozesmátému publiku.

Léto s kovbojem? Ne, s gentlemanem

Užíval jsem si před Puppem ty davy fanynek, než jsem zjistil, že nečekají na mě, ale na Vinnetoua Pierre Brice, který stál za mnou.

„Jednou jsme se ženou v televizi hledali nějaký hezký film, ale všude dávali samé střílečky. O pár dní později se mě v květinářství zeptala, proč už se netočí takové filmy jako bylo Léto s kovbojem. Když jsem to potom vyprávěl svému kamarádovi Pavlovi Štanclovi, tak říkal: A proč něco nenapíšeš ty? Tak jsem napsal a devatenáctého července by se mělo začít točit. Bude to takový romantické příběh, pohlazení po duši.“

Foto: KVIFF

6.7.2018 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout