Dokument, který naruší vaši komfortní zónu (Touch Me Not)

Intimita je jedno z témat, se kterým se setkáváme každý den, ale přesto jej vlastně nikdy neřešíme. Proplouvá kolem nás s naprostou samozřejmostí jako všechno ostatní, co v našich životech objevuje přirozeně. Začneme si ji uvědomovat až ve chvíli, kdy nám do ní někdo nebo něco začne vstupovat, stejně jako třeba režisérka a scénáristka Adina Pintilie společně se svým snímkem Touch Me Not.

Dokumentem, který na letošním Berlinale vyhrál Zlatého medvěda za nejlepší snímek festivalu, nás provádějí Laura, Tomas a Christian. Tři hlavní protagonisté se s diváky skrze plátno dělí o svou fyzickou a psychickou intimitu. Stejně jako se oni museli překonávat při natáčení, se ale teď musí překonávat divák, aby neodešel z místnosti zpět do své komfortní zóny. Film totiž od prvních záběrů na nahé mužské tělo začne útočit na jeho soukromí a začne se ptát, co vy víte o své intimitě?

Nebojí se zabrousit i do témat, která jsou v dnešní společnosti stále ještě tabu jako jsou transsexuálové nebo sadomasochistické praktiky. Znovu a znovu bez přestávky napadá diváka, který ač nerad musí příběh sledovat dál, a to ze stejného důvodu, z jakého Laura nepřestává pátrat po své intimitě. Devadesát procent vašeho já chce odejít z místnosti, ale těch posledních deset je silnějších a chce vědět, co tímhle Adina Pintilie zamýšlela. A ačkoli se to divákovi nemusí líbit, když ve vás film dokáže vyvolat tak silné nelibé pocity, je na něm něco jedinečného.

Hodnocení: 90%

Nezdraví sport (Domestik)

Roman je vrcholový cyklista, kterého už ale přestalo bavit podřizovat se zbytku týmu. Chce se dostat mezi nejlepší, ale náročné tréninky ani přísná životospráva nepomáhají. Rozhodne se proto pořídit si domů kyslíkový stan. Neví ale, že věc, která měla pomáhat, otevře cestu, na které přijde o svou partnerku i vlastní zdraví.

Klaustrofobní drama zavádí diváka do jednoho malého bytu a mezi tři herce, kteří zvládli své nelehké role na výbornou. Jiří Konvalinka, který pro film složil i velmi osobitou hudbu společně z jeho skupinou Vložte kočku, dokáže v roli Romana ukázat chování člověka, kterému se rozpadá celý svět. Zdatně mu sekunduje jeho filmová manželka Tereza Hofová. A trojici doplňuje Miroslav Hanuš v roli doktora, který (ostatně jako vždy) hraje negativní postavu, neštítí se totiž absolutně ničeho. Všichni tři dokáží do svých postav, pouze svým výkonem, dostat příběh a psychologické drama, se tak může rozehrát.

Celovečerní debut Adama Sedláka nás po zhlédnutí nenechá na pochybách, že sport nemusí být jen o zdraví a že se z něj naopak může stát tak trochu životní horor. Skvěle vykresluje, jak se postupně krůček po krůčku může každý z nás dostat za hranu, aniž by si to uvědomoval. Každý další krok je totiž možné si obhájit, pokud nehledíme na to, jak velký kus cesty už necháváme za sebou. Bohužel nám ale mladý režisér a scénárista nechává zakrytý konec poutě, a tak se můžeme jen dohadovat, jak Domestik nakonec skončil.

Hodnocení: 80%

Příběh, který vstal z mrtvých (Šťastný Lazzaro)

Lazarův příběh znal už Nový zákon. Neuvěřitelná historka o muži, který onemocněl a zemřel, po čtyřech dnech ale zázračně vstal z mrtvých, přežila staletí a je základem evropské kultury. Stejně jako biblický Lazar je na tom i italský Šťastný Lazzaro režisérky a scénáristky Alice Rohrwacher. Mladý kluk, který žije s dalšími třiceti vesničany v područí podnikatelky s tabákem, vždycky udělá přesně to, co se po něm chce, až do doby, než onemocní. V mrákotách spadne ze skály a zemře. Probudí se až v době, kdy už jsou všichni jeho přátelé i rodina daleko starší. Stále živoří, tentokrát ale ve městě.

Kromě toho, že je příběh inspirovaný křesťanskou kulturou se v něm také silně objevuje i kultura italská. Autorka se nám skrze Lazzara snaží zdařile ukázat, jak se italští venkované ocitli na okraji velkoměst, kde jim ale bylo hůř než v lesích a polích. Závažnosti vyprávění ale ubírá jeho trochu snové a nereálné ladění filmu. Nesmyslné scény, které ještě na začátku stály v pozadí a dotvářely jinak zcela reálný příběh, na konci snímku obléhají celé filmové pole a vyloženě diváka otravují. Skok v čase spojený s Lazzarovým probuzením by se ještě dal omluvit, a dokonce snad pochválit, je totiž nekonvenčním způsobem, jak ukázat vážný společenský problém. Nicméně vlci, kteří nemají nic lepšího na práci, než pobíhat po plátně, už jsou trochu příliš i na Šťastného Lazzara, který za jinak velmi osobitý scénář získal i cenu za nejlepší scénář na letošním festivalu v Cannes. Šťastný Lazzaro je totiž snímek, který patří právě na festivaly, do obývacího pokoje by si ho asi vzal jen málokdo z nás.

Hodnocení: 60%

Foto: KVIFF

5.7.2018 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout