Jednoduchá scéna s nízkou zdí smontovanou z různých kovových předmětů jako by odkazovala k jejich začátkům; obrovské koule svěšené ze stropu zase jako by předznamenávaly hravost a energii, která se promítla do každé písně... 

Pearl Jam nastoupili za zvuků Glassovy Metamorphosis II. Asi dvacetiminutové zpoždění obecenstvo kapele odpustilo už po prvních tónech skladby Pendulum, následující Nothingman nenechal nikoho na pochybách, že z koncertu odejde nadopovaný řádnou porcí energie. V dalších minutách také aréna doslova explodovala při navazujících peckách z Vitalogy a Yield a sedět vydržel málokdo. Eddie Vedder navíc okouzlil publikum, když lámanou češtinou představil celou kapelu a roztomile se omlouval, že „mluví jako prase“.

Vzpomínka na Havla a Ten

Bylo by s podivem, kdyby koncert PJ zcela minula aktuální politická situace. Eddie Vedder si tedy posteskl nad současným americkým prezidentem Donaldem Trumpem a se slovy, že člověk si nejlépe uvědomí, jak skvělého představitele státu měl, až když přijde nějaký opravdu špatný, věnoval následující píseň Dissident Václavu Havlovi.

Pak vůbec poprvé zazněly pecky z legendárního alba Ten Even Flow a Jeremy. Autorskou skladbu Help Help z desky Riot Act zase Vedder k všeobecnému nadšení uvedl akustickou verzí Help! od Beatles. První set, nebo lépe řečeno smršť, završili PJ mimo jiné skladbami Better Man a Porch.

Obecenstvo, které už od začátku podporovalo Vedderův zpěv hlasitým přizvukováním u těch nejznámějších pecek, fungovalo jako dokonalý sbor. Vedder také na podiu předváděl neskutečnou show, v jeden moment se zdálo, že se navzdory zvyklostem O2 arény pustí do pověstného crowd surfingu. Jen v těsném závěsu za ním okouzloval publikum i kytarista Mike McCready svými tanečními kreacemi, gestikulací a neverbální komunikací s nejbližsími diváky. Celá formace šlapala jako dobře promazaný stroj. 

Zády k publiku

Druhý set otevřeli PJ dvojicí akustických skladeb Man of the Hour a The End, zdánlivě klidnější atmosféru rozrazila Given to Fly a jako valící se balvan pozitivní energie rozhýbala na moment  umírněné publikum. To si vychutnalo i následující Unthought Known, Black a Rearviewmirror. Vedder se také obrátil k divákům, kteří byli usazeni za pódiem a celou jednu skladbu odzpíval zády k většině osazenstva arény. 

Tamburíny a Neil Young

Poslední část setu odehrála kapela víceméně za plného světla s maximálním kontaktem s publikem. Kromě asi nejznámější Alive zazněla i cover verze Rockin' in the Free World od Neila Younga (že by vzpomínka na rok 1995?); Eddie Vedder mezi diváky rozházel několik tamburín, sám si v jednom momentě nasadil masku, která mu přistála na pódium, a na závěr věnoval jednomu z fanoušků i lahev vína, které v průběhu koncertu popíjel. Za celé vystoupení si Vedder navzdory fyzickému vypětí udržel pevný hlas a bezchybnou intonaci, ani jedinkrát nemusel publikum pobízet, aby se k němu přidalo, nebo ho namáhavě roztleskávat. Euforie byla hmatatelná. Pearl Jam přivezli do Prahy kvalitu a vřelost, která se jim maximálně vrátila. Nezbývá než doufat, že se v Česku zase ukážou dřív než za 6 let.

 

Foto: Jiří Rogl - Rock Photographer, FB

2.7.2018 | AK Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout