Žena za celebritou (Nico, 1988)

Jméno zpěvačky a modelky Nico už bude zřejmě navždy spojováno zejména se skupinou Velvet Underground, Andym Warholem nebo Lou Reedem. Její kariéra ale neskončila v 60. letech, naopak celkem úspěšně pokračovala až do její smrti, do roku 1988. V posledních letech svého života dokonce vyjela na turné po Evropě a hrála v Paříži, Norimberku, Praze i Manchesteru. A právě zmiňované poslední dva roky jejího života nejen na pódiu, ale hlavně mimo něj se ve svém snímku rozhodla ukázat italská režisérka Susanna Nicchiarelli.

Dokument se už na začátku rozhodl, že se nechce v první řadě zavděčit divákům. V opačném případě totiž mohl zachytit nejznámější období Christy Päffgen alias Nico a úspěch by měl zaručený. Místo toho surovým způsobem popisuje rozporuplné okamžiky posledních let jejího života. Podařilo se mu Nico ukázat jako člověka bez pozlátka a drbů okolo. Není tak jen dalším dokumentem o známých jménech hudební branže, ale jedinečným nahlédnutím na život za mikrofony a reproduktory.

V příběhu o ženě a matce, která hledá samu sebe, navíc exceluje Trine Dyrholm, která film i uvedla na letošním karlovarském festivalu. I když dánská herečka není Nico příliš podobná, dokáže diváky na plátně bez problémů přesvědčit, že ona je jediná, kdo mohl dávnou Warholovu múzu zahrát, že jen díky ní se divák dokáže s Nico smát i s ní soucítit.

Hodnocení: 90%

Dva národy, dvě představení (Cirkus Rwanda)

Cirk La Putyka se před časem rozhodl pro experiment. Nacvičil představení s rwandským cirkusem a předvedl ho na pražském festivalu Letní Letná. Dvěma hodinám na jevišti ale předcházely týdny ve zkušebně i na trávě, ať už v Čechách nebo v Africe. A přesně to se snaží ukázat Cirkus Rwanda Michala Vargy. Nic víc, nic míň.

Dokument je jednoduchým popisem toho, jak vznikla jedna netradiční spolupráce. I když se v něm objevují poutavé momenty, například porady rwandské skupiny a jejich komentáře k principálovi Rosťovi Novákovi, nebo vyprávění afrických dětí o genocidě, tvůrci je nedokázali rozpracovat natolik, aby výrazněji obohatily jinak poměrně jednoduchý příběh. Dokument tak nejspíš brzo zapadne mezi další podobné příspěvky do světa kinematografie. Ačkoli si vybral bezesporu zajímavé téma a ani řemeslné zpracování nepokulhává, nepřenesl jednoduše na plátno nic nového. Jeho nejvyšším cílem je bohužel jen ukázat, jak vznikala spolupráce mezi Cirkem La Putyka a rwandským cirkusem, nic jiného.

Hodnocení: 60%

HBO je i nadále sázkou na jistotu (Ostré předměty)

Ve světě literatury nebo spíš knižních thrillerů jsou zaručeným trhákem knihy spisovatelky Gillian Flynnové, v seriálovém vesmíru je to zase značka HBO. Jejich spojení tedy v podstatě nemohlo dopadnout jinak než dobře, nebo spíš výborně. Když se navíc k projektu připojil Jean-Marc Vallé, režisér minisérie Sedmilhářky, bylo jasné, že HBO má zaděláno na další trhák.

Ostré předměty ve Varech začaly vyprávět poutavý příběh o novinářce Camille Preakerová v podání Amy Adamsové, která má psát reportáž o dvou unesených a zavražděných děvčatech. Kvůli článku se vrací do svého rodného města, ke své rodině, ale zároveň i ke svým kostlivcům ve skříni.

V prvním díle autoři osmidílné série zatím divákům hodili lákavou udičku a počkali si, než se na ní chytí. Vytvořili napětí, které se jim podařilo udržet během celého hodinového dílu. Už od začátku divák cítí, že s hlavní hrdinkou není něco v pořádku, v čemž ho utvrzují i neustále Camillininy flashbacky. Postupně odhalují, kde se schovává novinářčina nesnášenlivost k rodině, a na úplný závěr ukáží i důsledky její nevraživosti. Otázkou je, jestli se ale neodhalili příliš brzy. Pokud by se jim ale podařilo udržet podobný styl i v dalších sedmi dílech, možná jim klepou na dveře další Zlaté glóby.

Hodnocení: 90%

1.7.2018 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout