Brněnské nakladatelství Backstage Books vydalo knihu Helou City Adama Kadmona. V šedesátistránkové publikaci nám autor textů Praha kurevská (2013) či Kdo chodí úvozem mrtvých (2015) odhaluje své myšlenky o životě, smrti, ženách i literatuře, a to vše v duchu postmoderny.

Knihu Helou City popisuje anotace jako surrealistický cestopis duševních stavů, což je vcelku trefné. Tato experimentální próza svou upřímností a jistou surovostí vzdáleně připomíná díla některých francouzských surrealistů, psaná technikou automatického psaní. To spočívalo v rychlém zaznamenávání veškerých autorových myšlenek, a to bez autokorekce či autocenzury.

Kadmonův text je velmi podobný. Vypravěč nekontrolovaně zachycuje své ideje v próze, která díky rytmu i dalším stylistickým prostředkům typickým pro poezii – aliteracím, asonancím atp. – neztrácí na estetičnosti. Kadmonovy tvůrčí postupy jsou však stejně rozmanité jako jeho myšlenky, a kategorizovat text proto není zcela na místě. Zatímco úvod knihy je psán převážně v angličtině a připomíná spíše poznámky nepříliš talentovaného studenta, následující kapitoly – resp. fragmenty autorových myšlenek – jsou kombinací prózy a poezie, lyriky i epiky.

Proud myšlenek

Jakkoli se dílo jeví jako proud diskontinuitních myšlenek, prostupuje jím řada opakujících se motivů. Tím nejvýraznějším je přirovnání lidského života k nelehké cestě s nevyhnutelným koncem. Autor se často věnuje i vztahům reality a virtuality, mužů a žen či literatury a současných postmoderních čtenářů.

Život to je cesta ke smrti. Jen cesta nic víc. Že je to strašně moc důležité, jako jaká to bude cesta. Ale je to jen cesta. Nejdřív se zdá, že je dobré být první. Čím více se cíl blíží, tím více vím, že je to cesta. Užít si poslední kroky, poslední námahu, poslední žízeň. Proto nikdy nikdy nemohou být lidé nesmrtelní. Přestali by být lidé, jak se to stalo Gilgamešovi.

Přestože kniha vyznívá spíše pesimisticky a autorův pohled na společnost je značně skeptický, mnohé pasáže jsou plné humoru. Avšak k jeho odhalení je zapotřebí určitá míra soustředění; pakliže čtenář věnuje knize dostatek času, případně – jak autor nabádá v předmluvě – si ji přečte vícekrát, odkryje řadu zajímavých myšlenek i referencí na jiná literární, hudební či filmová díla.

Opakování motivů

Paradoxem knihy je, že její největší přednost – tedy výskyt stejných motivů v celém díle – je zároveň slabinou. Např. všudypřítomné téma životní cesty sice činí text alespoň částečně koherentní, avšak v závěru díla působí opakování téže myšlenky poněkud fádně. Stejně unavující může být pro čtenáře autorův neskrývaný pesimismus a ironie, zvláště pro někoho, kdo s obdobnou literaturou nepřichází do styku.

Surová manifestace takových negativních názorů staví autora do role troufalého všeznalce, jenž čtenáři do určité míry vnucuje svou subjektivní percepci světa. Pravdou ovšem je, že tyto pokusy o násilnou indoktrinaci vybízejí čtenáře k přemýšlení, a to je u literárního díla vždy pozitivním jevem.

Závěrem lze tedy podotknout pouze to, že kniha Helou City je zajímavým moderním, ne-li postmoderním textem s prvky prózy i poezie. Určený je hlavně náročnějším čtenářům, jimž nevadí vést s autorem pomyslnou intelektuální při a věnovat dílu více času.

Zdroj fotografií: ww.databazeknih.cz

28.6.2018 | Radek Gabriel Karkovský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout