Bandi totiž na rozdíl od jiných severokorejských autorů, kteří sepsali své svědectví o režimu do podoby knihy, poslal za hranice své země jen rukopis. Sám o úniku rovněž uvažoval, nicméně se k němu nakonec kvůli strachu o možný osud jeho rodiny neodhodlal. Sbírku začal sepisovat již na počátku devadesátých let, zaznamenal v ní tedy jak dobu věčného prezidenta Kim Ir-sena, tak dobu velkého smutku, která následovala po jeho smrti. 

“Než vkročíš na kamenný most, vždycky nejdřív zadupej, abys zkusila, jestli tě unese. Tak znějí pravidla života v Pchjongjangu.”

Sedm povídek, které vydalo nakladatelství Plus pod názvem Žaloba, vypráví o osudech lidí žijících v Severní Koreji, tedy v režimu, který si jen těžko dokážeme v 21. století představit. Texty odráží zoufalství každodenního boje o trochu jídla, uznání nebo jen lidské důstojnosti. Všechny povídky spojuje motiv větší či menší deziluze. Hrdinům nejrůznějšího věku i sociálního postavení se díky osudovým událostem náhle otevírají oči a spatřují děsivou realitu tvrdého režimu, jež dříve považovali za samozřejmou. Najednou vidí propagandistické lži i permanentní atmosféru strachu, která nudí lidi k leckdy nepochopitelným činům. 

A Bandi, jehož pseudonym v překladu znamená ‘světluška', ví moc dobře, o čem píše. Sám touto životní fází 'procitnutí' totiž prošel také, a to během hladomorů, k nimž došlo v Severní Koreji na počátku devadesátých let. Hladomory nazývané jako Namáhavý pochod způsobila katastrofální hospodářská politika předchozích desetiletí podtržena častými povodněmi. Během nich zemřelo mnoho Bandiho blízkých, mnozí další pak těžce strádali.  

“To, co se tu před jejíma očima právě odehrálo, probouzelo spíš úžas z všehoprostupujícího strachu než úžas při spatření zázraku.” 

Bandi se ve svých povídkách nevyhýbá postavám, které patří mezi vysoce postavené osoby ve společnosti, ani těm, kteří se režimu znelíbily, a to třeba ani ne svou vlastní vinou. Emočně velmi silné příběhy střídají lehce úsměvné situace, byť i z nich mrazí. Muže marně se snažícího dostat se ke své smrtelně nemocné matce, protože mu úřady nedovolí vycestovat do jeho rodné vesnice, střídá kojenec, který brečí kdykoliv, kdy vidí portréty Kim Ir-sena a Marxe. Po ženě tajně pobírající antikoncepci kvůli strachu o kádrový posudek svého možného dítěte přichází babička, kterou Kim Ir-sen zneužije ke svým propagandistickým účelům. 

Žaloba přináší cenné svědectví, a to i přesto, že knihy přibližující režim Severní Koreji nejsou žádným nedostatkovým zbožím. Zpověď o krutosti režimu zakomponovaná do několika povídek přináší úplně stejný pocit bezmoci, jako reálné svědectví severokorejských uprchlíků. A má být i jakýmsi varováním před těmi, kdo by možná o podobnou totalitu usilovali i dnes v jiných zemích. 

“Vytrhejte tu muchomůrku, tu jedovatou houbu. Vytrhejte ji z této země, z tohohle světa, navždycky!”

Foto: prvnizpravy.cz

10.6.2018 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout