Proč dál vést svůj mrzký život? Nad touto otázkou se zamýšlí trojice blogerů, ze dvou třetin mužského pohlaví. Potkat jste se s nimi mohli už u pentalogie 1000 věcí, co mě serou, která sklidila úspěch nejenom online a v knižní podobě, ale i na prknech pražského Studia Palm off. Jde o DJku a včelařku Annu Vodrážkovou alias Achjo Bitch, spisovatele a scenáristu Jiřího Vaňka, který se dříve skrýval pod přezdívkou Attila Bič Boží, a manažera Petra Cífku aka Curvekillera.

Nasazení, s jakým se před několika lety v hejtech v 1000 věcech pouštěli do nešvarů společnosti, v Posledním důvodu nevyprchalo. Pouze se negativně orientované příspěvky přeladily do pozitivnějšího, leč stále sarkastického módu, který nemusí sedět každému. Obzvláště ne tomu, kdo se zhlíží v postech na Instagramu nebo, jak napsal jeden z autorů pod pseudonymem Marťas, na Modrý smrti 2.0. Na absenci hygge, flat white a avokáda přeci jen upozorňují na zadním obalu.

V každém z fejetonů, které zpravidla nepřekročí délku dvou stran této útlé knížky, je vystiženo vše. Banální témata autoři servírují čtenářům se samozřejmostí; otevřeně – a mnohdy i velmi vulgárně – popisují každodenní situace, které všichni moc dobře známe, ale stydíme se o nich nahlas mluvit, (natož o nich napsat blog) a ony maličkosti, díky kterým „stojí za to žít“.

Zkrátka navozují pocit, jako byste je znali – že nejste sami, kdo dává přednost koupání v lomech před mořem, za horší den než pondělí považuje neděli a nejlepší hrou na světě jsou pro něj Dostihy a sázky.

Sugestivní styl podtrhuje obecná čeština a trefné obraty typu „když malý Afričátka nemaj co bumbat, má na tom svůj nezpochybnitelnej podíl moje zevlení pod nekončícím vodopádem v český koupelně“. Doplňující černobílé kresby Nikoly Logosové, které svým minimalistickým humorem evokují Slívovu tvorbu, jsou už jen pomyslnou třešinkou.

30.5.2018 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout