Přiznám se, nečekal jsem to. Podle distributora se jedná o komedii/drama, tak jsem se, částečně i díky podtitulu “Sousedé až za hrob”, připravil na velmi černou komedii. Ovšem Pod jedním stromem je chladné a vážné drama o dosti tragických osudech Islanďanů, kteří se dostanou do nepříjemné sousedské potyčky. Vlastně nic, čemu by se normální člověk smál.

Úsměvy v kině zamrzají už při úvodních minutách filmu, kdy je nám představen mladík, jehož manželství se po jistých událostech začne rychle rozpadat, manželka ho vyhodí z bytu a on pravděpodobně už nikdy neuvidí svou dceru. Odjede hledat útočiště u svých rodičů, kde zjišťuje, že zvláště jeho matka je čím dál víc labilní ze ztráty svého prvního syna. Mimochodem, rodiče bydlí ve dvojdomku a na jejich půlce zahrady roste strom, jehož stín dopadá na terasu sousedů. Sousedům se to nelíbí a přáli by si ho prořezat (nejlépe pokácet), ale labilní maminka se na základě hádky se sousedkou rozhodne, že na strom nikdo nesáhne. Netuší, že tím pro obě rodiny nastanou nejhorší chvíle jejich života.

Abych ovšem filmu nekřivdil, je třeba říci, že nabízí humor. Hodně suchý, ale přesto humor. Když technik decentně utře skvrnu na bezpečnostní kameře, když na domovní schůzi je první bod programu hlasitě kopulující pár a druhý bod zateplení budovy, nebo když otec s dcerou pořádají piknik na travnatém ostrůvku na parkovišti IKEI. Tyto chvíle sice donutí diváka se trochu pousmát, ale chytat se smíchem za břicho z toho asi nebudete. Je třeba dodat, že já sám jsem se k závěru filmu smál, ale to už byl pouze smích obranný, abych vydržel finální brutální eskalaci sousedských vztahů.

Ale po ostatních stránkách je film velmi povedený. Na dobře vystavěném scénáři s údernými dialogy vadí pouze trochu rozvleklý začátek, kde se (možná trochu zbytečně) zabýváme rozkladem synova manželství. Jakmile se dostaneme k samotnému sousedskému konfliktu, nabírá příběh příjemně na otáčkách až do brakového finále. Opakuji, není to vesele zábavné, spíš nepříjemné a trochu psycho.

Všichni herci, ač pro českého diváka neznámí, předvádí pod jedním stromem nadprůměrné výkony. Já osobně si zamiloval manžela oné labilní paní Sigurðura Sigurjónssona, postavu asi nejpozitivnější, která za nic nemůže, a přesto skončí špatně jako všichni ostatní.

Mrzí mne, že mi trvalo dlouhou dobu, než jsem se naladil na onu ponurou náladu této severské tragédie, která zajímavě pracuje s kamerou i s téměř neexistujícím soundtrackem (v místech, kde se objeví, je velmi minimalistický). Přesto Pod jedním stromem doporučuji jako povedené atmosférické drama, které vás svou tíhou zatlačí hluboko do sedaček vašeho kina.

27.5.2018 | jakub.muller Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout