Alfréd Allmers se po delší době vrací ke své rodině, trávil nějaký čas v horách, kde chtěl přemýšlet a také napsat pro něj tak stěžejní knihu o odpovědnosti. Zaskočí však své blízké tím, že se rozhodl skoncovat se svou tvorbou, soustředit se od téhle doby bude pouze na Eyolfka, svého jediného syna.

První dějství se odehrává v částečně prosklené krabici za jevištěm. Prostor ve vytvořené místnosti simuluje byt Allmersových, který je vybavený velice realisticky. Veškeré dění je přenášeno kamerou na plátno umístěné na jevišti. K divákovi se tak dostává velice intimní rodinné video, které končí scénou, kdy se Allmersovi dozví o tom, že jejich syn při dětské hře někde venku nešťastně zemřel.

Druhá polovina divadla je protikladem části první. Nyní se  herci střídají na jevišti, kde jsou jedinými rekvizitami zahradní židle a stůl. Dochází zde k velice surovým rozhovorům mezi manželi (Matěj Nechvátal a Lucie Andělová), ale i mezi Alfrédem a jeho sestrou Astou (Agáta Kryštůfková). Rozhovorů se účastní i Borgheim, muž, který se Alfredově sestře dvoří. Při změnách dialogu dochází k zatmívání světla, divák tak má pocit, že se k němu dostávají pouze jakési útržky příběhu, z nichž si posléze sám vytváří o nefungující rodině celistvý obraz.

Pojetí hry je nevšední. Ivan Buraj díky přenosu částečně skryté hry na plátno vyvolává v divákovi pocit, že se stal jakýmsi šmírákem, někým, kdo sleduje nejintimnější chvíle rodiny někoho jiného, aniž by byl přizván, což je velice zajímavým aktivizačním prvkem. Nicméně technické pojetí divadelní hry má i své limity, občas je během prvního dějství hercům špatně rozumět, a některé pasáže tak mohou být pro někoho, kdo Ibsenovu hru nezná, těžko pochopitelné. I přesto má hra svoje kouzlo. HaDivadlo rodinu Allmersových zaznamenává velice reálně, bez zbytečných teatrálních výstupů.

Fotografie: oficiání stránky HaDivadla

20.5.2018 | Aneta Trnová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout