Nakladatelství Motto vydalo román Chlapec s kamínky (L'enfant aux cailloux, 2011) francouzské spisovatelky a novinářky Sophie Loubièrové. Hrdinkou příběhu je důchodkyně Elsa Préauová, kdysi ředitelka školy Blaise Pascala, která nyní žije zcela sama ve svém rodném domě. Když jednoho obyčejného dne sleduje dění v ulici, všimne si, že jedno z dětí mladých sousedů vypadá vskutku zanedbaně a nešťastně.

Po nečinnosti místní policie i odboru sociální péče bere důchodkyně situaci do svých rukou a zahajuje vlastní vyšetřování. To se nakonec zvrtne v ‚křížovou výpravu‘ s nenadálými následky. Na první pohled všední příběh získává díky velmi živým postavám i netradiční výstavbě textu na atraktivitě.

Neobvyklá forma

Zřejmě největší předností díla je jeho forma. Chlapec s kamínky je kombinací klasického románového vyprávění – v er-formě a s heterodiegetickým vypravěčem – a méně běžných prvků. Zajímavě se z pohledu výstavby textu jeví kupř. básně a krátké poetické texty Loubièrové i dalších autorů, které od sebe dělí některé kapitoly, či dopisy protagonistky Elsy Préauové určené členům rodiny, sousedům nebo politikům.

Tato poněkud nezvyklá struktura do značné míry dynamizuje text, jehož první kapitoly shrnují takřka celý život hrdinky, od dětství až po odchod do důchodu. Díky zdařile napsanému dopisu může totiž jedna kapitola pojmout události několika uplynulých let. Čtenář také díky korespondenci přímo nahlédne do myšlenek Elsy Préauové a na jejich základě se později sám rozhodne, zda bude příběhu o týraném chlapečkovi věřit.

Přestože román není nijak zvlášť bohatý na finesy jazyka, v díle najdeme řadu vzletných, místy až poetických popisných pasáží. V textu je ovšem patrný zejména fakt, že Loubièrová pracuje jako novinářka. Téměř v každé kapitole – ať už se odehrává po roce 2000, nebo v minulém století – lze dohledat detailní reference k událostem dané doby. Zmíněna je např. epidemie prasečí chřipky z roku 2009 (s. 77) a o neúspěšném prezidentském kandidátu Françoisi Fillonovi se zase mluví jako o předsedovi vlády (s. 165). Tyto drobné detaily nenásilně vsazené do vyprávění dodávají příběhu na autentičnosti.

Dalším typicky novinářským prvkem je jakýsi odstup, jejž lze z textu vycítit. Loubièrové se podařilo najít rovnováhu mezi klasickým realistickým líčením z pozice neangažovaného vypravěče a ‚nahlížením‘ do mysli jednotlivých hrdinů, což vzdáleně evokuje např. prózu Gustava Flauberta.

Paní Préauová neochutná cuvée 2008 z městských vinic ve stánku bratrstva Clos des collines. Bolela ji hlava a kromě toho měla přirozenou nedůvěru k tomuto druhu lidových oslav a všeho, co začíná a končí konfetami a mávátky. Chlapec s kamínky určitě nemá ani ponětí o existenci takové zábavy. Možná nikdy nebyl ani na kolotoči. Směl pouze v neděli do zahrady, nic víc nic míň, a jeho nožičky nedošly dál než pod smuteční vrbu.

Živé postavy

Nesporným kladem díla jsou postavy, které vzdor jisté předvídatelnosti nejsou líčeny černobíle. Pokud čtenář vzhledem k anotaci očekává, že hrdinkou románu bude vetchá a vždy přívětivá důchodkyně z Paříže, plete se. Elsa Préauová sice má smysl pro spravedlnost, ale nečiní jí sebemenší problém zabít zatoulané zvíře nebo se po někom ohnat kladivem. Ostatně již po úvodních kapitolách, v nichž autorka líčí Elsino dětství, je patrná jakási rozpolcenost a nestálost protagonistky. I další postavy působí velmi realisticky a svou ‚průměrností’ a přirozenou lidskostí se do určité míry vymykají běžnému vnímání románových hrdinů.

Nicméně tato plastičnost postav je určitou náhražkou alespoň vzdáleně originálního příběhu. Zápletka je otřelá, místy až banální, a v poslední třetině románu je patrné, jakým směrem se děj ubírá. Závěrečné kapitoly – jakkoli se je autorka snaží ozvláštnit kupř. fiktivním novinovým článkem či poněkud nucenými dějovými zvraty – jsou tak v kontextu celého díla spíše suchopárné a nezajímavé. Nepříznivě se jeví rovněž fakt, že některé elementární otázky – a že si jich čtenář klade celou řadu – zůstávají nezodpovězeny.

Román Chlapec s kamínky tak zřejmě nejlépe charakterizuje výrok, že cesta je důležitější než cíl. Pokud čtenář tento autorčin postoj přijme, příběh Elsy Préauové ho bezpochyby zaujme.

 

Zdroj fotografií: databazeknih.cz

16.5.2018 | Radek Gabriel Karkovský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout