Hlavní hrdince knihy Papíroví duchové bylo dvanáct let, když její sestra Rachel zmizela. Policie ji prohlásila za mrtvou, její tělo se však nikdy nenašlo. Z její vraždy byl obviněný uznávaný fotograf Carl Louis Feldman, následně byl však zproštěn obžaloby a ve stáří se stal pacientem pečovatelského ústavu pro lidi postižené demencí. Hlavní hrdinka je však přesvědčená, že i přestože nebyl odsouzený, je právě on tím, kdo zavraždil její sestru, a rozhodne se pátrat na vlastní pěst. Přichází za Carlem a představuje se mu jako jeho dcera. On jí uvěří... Společně se vydávají na výlet, během kterého chce dívka zjistit, co se s její sestrou stalo, a přesvědčit starého pána k doznání se. Je však Carl skutečně sériovým vrahem?

Fotografie je tajemství o tajemství. Čím víc vám toho řekne, tím míň víte. (Diane Arbus)

Autorka Julia Heaberlin tajila ve své knize jméno hlavní hrdinky až do samotného závěru. Rozhodla jsem se je tedy udržet i v této recenzi takzvaně "pod pokličkou" a namísto něho používat falešné jméno hlavní hrdinky, která si říkala Meredith Laneová. Jelikož je příběh vyprávěný právě z jejího pohledu, může se čtenář lépe vžít do jejích pocitů, které v ní vyvolávají vzpomínky na Rachel. Ztráta velmi blízké osoby dívku velmi poznamenala, a proto je její až fanatická posedlost najít vraha její sestry možná i pochopitelná. Je odhodlaná najít jej stůl co stůj, netouží po ničem jiném než po pomstě. Zároveň je však také odvážná – sama se totiž vydává na cestu s někým, koho podezřívá z vraždy.

Autorce se v knize podařilo dokonale vylíčit prostředí Texasu, jímž hlavní hrdinové projíždí. Popisem tajemných pouští a opuštěných cest dodala příběhu na atmosféře a udělala jej jím ještě napínavějším. Bylo poznat, že Julian Heaberlin některá místa sama navštívila, což taktéž podotkla v závěrečném poděkování. Taktéž se mi velmi líbilo prolínání dvou časových rovin. Kapitoly popisující šílenou jízdu autem střídají části, v nichž „Meredith“ vzpomíná na své dětství a malou sestřičku.

Když bylo sestře dvanáct, spadla do hrobu. [...] Byl to čerstvě vykopaný, čekající hrob. Sestra se v té díře smála. Mně bylo pět let.

Není úplně běžné, aby se v knihách podobného typu vyskytovaly také fotografie. V Papírových duchách tomu tak ale je. Dílo americké spisovatelky popisuje deset dnů a oddíl každého z nich začíná právě nějakou fotografií tajemného děvčete, respektive dvou. I je pak „Meredith“ ukazuje Carlovi a snaží se mu jej jimi pomoci rozvzpomenout se a přiznat se k vraždě Rachel.

Jediným mínusem knihy je její občasná zmatečnost. V jejích některých částech se musel člověk vracet zpět, aby pochopil všechny souvislosti. Z velké části to přisuzuji obrovskému množství postav, které v Papírových duchách vystupuje.

Fotka se nakonec zkroutila a spadla. Já na dvojčata úplně zapomněla. Nevěděla jsem, že mě jednoho dne zavedou k Rachelinu vrahovi.

I přes tento malý nedostatek však celkově hodnotím dílo pozitivně. Je znát, že její obsah si autorka nejdříve dopodrobna promyslela. Papíroví duchové jsou knihou, u které sice nebudete dychtivě otáčet jednu stránku za druhou, pohltí vás však její atmosféra a napětí, které vládne příběhem až do úplného konce.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega. Papírové duchy si můžete zakoupit v e-shopu Knihy Dobrovský.

30.4.2018 | Andrea Štipčáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout