Do malé české vesnice, pravděpodobně někdy za vlády Josefa II., přijíždí podivný baron de Caus, aby si převzal správu nad svým majetkem a začal obnovovat systém rybníků a mokřadů, které zde zanechali jeho předci. Vesničané vidí, že je to trochu výstředník: Místo na zámku se ubytuje v rozpadlém stavení, prý aby to měl blízko k rybníkům. Z kostela odchází během bohoslužeb a z ciziny si s sebou přivezl sbírku církví zakázaných knih. A to nemají ponětí o jeho dlouhých silných špičatých nehtech, o sbírce hrnků ani o zálibě v potápění. Zkrátka o tom, že spíš než člověk je to hastrman.

Havelkův hastrman je zvíře, které žilo mezi lidmi tak dlouho, až ovládlo své zvířecí půdy a proměnilo se ve spořádaného člověka. Člověk, který se sice s lidmi stýká a zaměstnává je, ale snaží se do jejich životů moc neplést. Ovšem jen do doby, než se zamiluje do Katynky, dcery rychtáře. Poté se začne jeho vnitřní zvíře čím dál víc nekontrolovatelně projevovat. Karel Dobrý je v roli hastrmana naprostým pokladem. Jeho vodní tvor zápasí s vášní, žárlivostí a hlavně svou přirozeností. Je nesmírně důvěryhodný a realistický, což divákovi pomáhá snadno se zasnít nad jeho tragickým osudem.

Podobné je to i u Simony Zmrzlé, která celkem povedeně vystihuje Katynku, dceru rychtářovu, onu Manon českého venkova. Zamiluje se do ní nejen hastrman, ale téměř celá vesnice: od chasníků, po učitele Vovsa (Jiří Maryško), a dokonce i farář (Jan Kovařík - mimochodem mistrovsky mrazivý výkon ve vedlejší roli). Katynku to těší, ale nedělá si s nimi těžkou hlavu. Téměř se zamiluje do hastrmana, ale poté, co její provokace padnou na neúrodnou půdu, urazí se. Velká škoda, že Simona Zmrzlá místy působí vedle pana Dobrého trochu divadelně.

Hastrman je film s pomalejším, někdy až meditativním tempem (občas se to trochu vleče), který hypnoticky zachycuje překrásnou českou rybníkářskou krajinu, úzký vztah jejích obyvatel k přírodě a její folklor. Film je rozdělen na kapitoly podle nejdůležitějších tradic a svátků, často i pohanských. Je tu vynášení Moreny, Máj, Žně nebo Svatý Jan, ale nechybí ani vyvolávání deště. To celé je protkáno lidovými písněmi v úpravě Jiřího Havelky a zachyceno nápaditým okem kameramana Diviše Marka. (Možná někdy až příliš - stále se snažím přijít na kloub scéně, která byla celá, z pro mne neznámého důvodu, záměrně lehce rozostřená)

U mnoha filmů lze velmi snadno kritizovat voice-over - nikoliv u Hastrmana, kde je vodníkův vnitřní hlas vítanou příležitostí, jak se podívat hlouběji do nitra Karla Dobrého, totiž hastrmana.

V české kotlině se s Hastrmanem po nějaké době zase objevila vlaštovka zvěstující, že na tom česká kinematografie ještě není tak špatně.

22.4.2018 | jakub.muller Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout