Pražské Divadlo Radka Brzobohatého uvedlo muzikál Freddie inspirovaný životem slavného zpěváka a skladatele. Představení připravil režisér Karel Janák a do hlavní role obsadil zpěváka české tribute kapely Queenie Michaela Klucha. Muzikál líčí Mercuryho uměleckou dráhu, tedy jeho vzestup na vrchol, ale i osobní problémy a poslední roky života poznamenané nemocí.

Diváka jistě zaujme minimalisticky vypadající scéna, vzdáleně připomínající nahrávací studio či koncertní sál, a to zejména díky patrové konstrukci se dvěma osvětlenými okny a vyvýšenému pódiu s klasickými žárovkami. Pozitivem je z pohledu scénografie také projekce novinových titulků a fotografií, jimiž se tvůrci snaží zasadit příběh do kontextu. Velmi příznivě se jeví i kostýmy, které sice jsou zpočátku spíše nevýrazné, nicméně ve druhé části představení jim barevné variace či ptačí brky dodají na výstřednosti.

Přestože Divadlo Radka Brzobohatého není primárně muzikálovou scénou, pěvecké výkony jsou velmi dobré. Kromě Michaela Klucha (Freddie) – který je v určitých momentech k nerozeznání od originálu – vynikají zejména Jiří Korn, který hraje manažera skupiny Queen, či Tereza Nekudová, jež ztvárnila nadmíru konzervativní senátorku. Zřejmě nejslabší jsou po pěvecké stránce Rudolf Hrušínský ml. coby lačný novinář a Romana Goščíková v roli Freddieho někdejší přítelkyně Mary.

Představitelka zpěvákovy první lásky je nejslabší i po herecké stránce, neboť role jemné až plaché milující dívky se k jejímu vzezření a projevu příliš nehodí. Ostatní herecké výkony jsou poměrně vyvážené, i když v tomto ohledu zaujme především dvojice Jiří Korn a Tereza Nekudová.

Útržkovité představení

Představení Freddie se nicméně potýká s týmiž problémy jako většina podobných životopisných muzikálů. Dochází k tomu, že celá inscenace působí spíše jako koncert s hity skupiny Queen, protkaný krátkými scénami. Namísto souvislého příběhu zde máme nanejvýš fragmenty z hudebníkova života násilně spojené do dvouhodinové show, a inscenace tak působí poněkud útržkovitě.

Tomu se dalo poměrně snadno předejít, kdyby tvůrci využili potenciálu postavy novináře (Hrušínský ml.). Ten, ačkoli otevírá i uzavírá příběh krátkými a poměrně vydařenými monology o svých zážitcích s protagonistou, se v průběhu inscenace změní jen na další „řadovou postavu“. A tak pomineme-li projekce novinových titulků a fotografií, jednotlivé scény nejsou téměř nijak propojeny, natož vsazeny do kontextu.

Kromě toho má inscenace řadu dalších nedostatků. Patří mezi ně typická muzikálová klišé, kupř. strojeně dramatické úmrtí protagonisty, který ještě na smrtelném loži zazpívá duet se svou první láskou Mary. A aby patosu nebylo málo, jakmile Freddie vydechne naposledy, všechny postavy se setkají na scéně a s hrdinou se rozloučí předlouhým srdceryvným zpěvem. Podobné otřelosti působí v představení o kontroverzním umělci vskutku úsměvně. Ostatně jako i některé taneční výstupy, jež sice lahodí divákovu oku, avšak s obsahem inscenace obvykle nemají mnoho společného.

Dalšími rušivými elementy jsou např. dlouhé pauzy mezi jednotlivými scénami – kdy divákovi nezbývá než sledovat jevištní techniky, jak v pološeru přenášejí rekvizity – nebo poněkud neuspokojivé zpracování titulků a svérázné překlady některých písní. Závěrem lze tedy podotknout pouze to, že muzikál Freddie jistě potěší četné fanoušky skupiny Queen, neboť hudební stránka představení je velmi povedená. Po stránce divadelní je však inscenace spíše všední.

Zdroj fotografií: Press kit, Divadlo Radka Brzobohatého

17.4.2018 | Radek Gabriel Karkovský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout