ROZHOVOR: Ilustrátorka Eliška Podzimková chystá knihu s Marií Doležalovou i s Jankem Rubešem

ROZHOVOR: Ilustrátorka Eliška Podzimková chystá knihu s Marií Doležalovou i s Jankem Rubešem 

Donedávna zdobily její ilustrace s dokreslenou Prahou rámečky metra, nyní do projektu pojízdné galerie Prahart vyhledává další umělce. Vlastní práce má ale nad hlavu – momentálně připravuje publikaci s herečkou Marií Doležalovou a průvodce Prahou s Jankem Rubešem a některé zakázky musí, ač nerada, odmítat.

Jak vznikla spolupráce na projektu Prahart?

Pražský magistrát mě oslovil ke spolupráci a já měla tento projekt v hlavě už déle, protože mě v New Yorku hrozně bavil. Takové hezké rozptýlení v tom nekonečném cestování metrem. Projekt jsem odstartovala svým prvním obrázkem a teď vymýšlím a oslovuji další umělce. Většinou ne tak „profláknuté“ a třeba i studenty středních škol, kteří mě zaujmou. Snažím se zkrátka vybírat lidi, kteří mě baví, a myslím, že stojí za to jim trochu pomoci se zviditelnit. Klasické umělce tak v metru zatím nečekejte.

Jde tedy přímo o váš autorský projekt?

Ano, teď jsem takovým „kurátorem“ této galerie. Od lidí na to mám super ohlasy.

S jakým záměrem vás oslovil pražský magistrát?

Marketingové oddělení magistrátu chce trochu rozvíjet své působení na sociálních sítích. Oslovili mě s prosbou, jestli bych nevytvořila nějaké projekty. Zatím tedy pracujeme na Prahart a připravujeme další.

Nakolik máte v tomto projektu volnou ruku?

Dost. Vlastně mi do toho nikdo nemluví. Schvalovali samozřejmě plán a všechno okolo něj, ale třeba do výběru umělců vůbec nezasahují. Mám naprostou důvěru a to je krása.

Dokreslená Praha Elišky Podzimkové

Další výtvarnicí zapojenou do projektu je Anna Niklová, mladá ilustrátorka a dcera výtvarníka Petra Nikla. Znáte se osobně?

Ano, s Aničkou se známe z New Yorku, už dlouho tam studuje a žije s rodinou.

Kdo další se v budoucnu v rámečcích pražského MHD objeví?

Momentálně řeším spolupráci s Markem Ehrenbergerem (mladý český ilustrátor a grafický designér – pozn. red.) a také se slečnou, která publikuje na Instagramu pod nickem bakki_art

Z vašich ilustrací, které ještě donedávna zdobily metro, mám pocit, jako byste poukazovala na nedostatky hlavního města – oprýskané zdi budov, špinavou Vltavu, holuby atp. Je vám líto, že Praha tolik neudržuje veřejný prostor?

Je mi líto hlavně centra. Centrum Prahy nemá s městem, ani s naší kulturou nic společného. Je to smutné. Fandím každé kavárně nebo podniku, který vyroste v centru mezi tou turistickou hrůzou.

Všimli si vašeho ironického upozornění na nedostatky, když to tak řeknu, zaměstnanci magistrátu?

Nevím, jestli je v tom nějaká ironie. Nerada obrázky vysvětluji, každý si je vyloží po svém. Pro mě tam určitý příběh, nástin je. Nespojuji si svou spolupráci politicky s tím, kdo sedí v tom „baráku“. Mým záměrem je pomoci trochu proměnit naše město k lepšímu. Nic víc, nic míň.

Pradědeček herečky Marie Doležalové s ilustrací Elišky Podzimkové

Jak vás náměty na dokreslení napadají? Třeba jedete tramvají a hned to tam vidíte?

Občas jo. Pak třeba na procházce v lese. A někdy až potom, co koukám na vyfocené snímky.

Věnovala jste se dříve fotografování než kreslení?

To asi ne. Ale spojit to, mě napadlo až po čase.

Dočetla jsem se, že nyní spolupracujete s herečkou Marií Doležalovou na její knize.

Ano, těším se na to. Včera jsme nad tou knihou seděly asi tři hodiny a notujeme si.

Můžete říci něco víc o obsahu knihy?

To je asi spíš na Marušce, ona je autorkou. Můžu jen prozradit, že má krásné staré fotky od dědečka z flexarety a s těmi se krásně pracuje.

Z chystané knihy Marie Doležalové

Jde o vaši první práci na knize?

V podstatě ano. Jednou jsem dělala knížku se svým dědou, takovou rodinnou. Letošní rok ale bude hodně knižní.

Bude víc spoluprací?

S Jankem Rubešem (spoluautor pořadů Honest Guide a Praha vs. prachy v internetové televizi Stream.cz – pozn. red.) společně chystáme průvodce Prahou, ale trochu v jiném stylu. Oba k tomu máme vlastní postoj a snažíme se je skloubit.

Bude to spíše o pozitivní, nebo o negativní stránce Prahy?

Obojí. Bude to prostě upřímné. První průvodce, ve kterém nenajdete Karlův most, ani Pražský hrad.

Na čem aktuálně ještě pracujete?

Chystám jednu výstavu s Alžbětou Jungrovou o tematice homosexuálních vztahů. Alžběta je skvělá fotografka a zase to bude úplně jiný typ spolupráce. A pak chystám velký projekt s dětskou onkologií, který se jmenuje Plešouni.

Plakát k festivalu Jeden svět vytvořený Eliškou Podzimkovou

V roce 2016 jste měla samostatnou výstavu nazvanou Polojasno a v letošním březnu jednu v pražské Donuterii. Plánujete v dohledné době další výstavy?

Příští rok budu pravděpodobně mít výstavu v galerii pana Bíma v Dobřichovicích, odkud pocházím. Jinak zatím nevím. K výstavám mám takový skeptický postoj. Moc mě nebaví, jsou na mě málo akční.

Co je pro vás akčnější?

Natáčení, hudba a workshopy. Galerie pro mě vždycky byla místo, kde je ticho, všichni šeptají a chodí kolem zdí. Kdyby pro mě výstava měla stát za to, musela by být hodně interaktivní a zábavná pro všechny generace. Třeba se k tomu někdy dostanu.

V nedávném rozhovoru pro deník Metro jste zmínila, že teď máte práce nad hlavu. Stává se vám, že musíte zakázky odmítat?

Stává se mi to čím dál častěji. Jsem vděčná za každou z nich a za to, že můžu dělat, co mě baví a ještě si vybírat. Někdy to bohužel ale nejde. Nemám to odmítání ráda.

Odmítáte někdy zakázky záměrně? Například od firem, jejichž produkty vám nic neříkají.

Ano, samozřejmě. Když je mi nesympatické to, co dělají, nespolupracuji s nimi. Třeba jsem odmítla McDonald’s. Také celkem rozlišuji, když někomu dělám práci jako dělník – ilustrátor/animátor anebo jako takzvaný influencer. Nebráním se komerčním věcem, když vím, že mě budou bavit. Také musím z něčeho žít a za umělce se nepovažuji. Prostě dělám projekty, které mě nadchnou, a pokud jsou jejich podmínky pro práci dobré a není mi to uplně proti srsti.

Ilustrace Elišky Podzimkové pro automobilku Volkswagen

Jste z výtvarnické rodiny. Jaký je umělecký styl vaší maminky (scénografka a výtvarnice Veronika Podzimková) a vašeho dědečka?

Docela podobný mému. Nedávno jsem se probírala dědečkovými věci a občas mě hodně překvapilo, jak moc je to podobné – ten humor, nadsázka. U mamky je to stejné. Akorát ani jeden z nich nepoužíval dnešní technologie.

Věnovali se tedy podobným námětům?

Občas jo. V New Yorku jsem třeba dělala animovaná edukativní videa a pak mi máma řekla, že je děda dělal taky. Nikdy jsem je ale neviděla, shořela na půdě.

Jak vaše maminka reaguje na vaši tvorbu?

S mámou jsme si navzájem inspirací. Vždycky buď já, nebo ona přijde a ptá se „hele, co mám dělat s tím a co tady“. Mám pocit, že je jednou z mála, kdo mi rozumí.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!