Nejnovější články » Filmové novinky
Souboj pohlaví: Mečbol pro ženský tenis je spíš veselohrou než historickým milníkem. Nejvíc filmových gemů vyhrávají osobní dilemata (recenze)
8.4.2018, Tomáš Fiala
Legenda ženského tenisu Billie Jean King zdatně vybojovala nabídku na průlom v rovnoprávnosti bílého sportu. Zajímavosti jsou ale k vidění mimo dvorce. Tam, kde je strašák společenského tabu ještě těžší.
V KINECH: Souboj pohlaví / Battle of the Sexes
Jen pár měsíců po wimbledonském dramatu Borg/McEnroe přichází režisérské duo Jonathan Dayton - Valerie Faris s příběhem definujícím ženský tenis do podoby, jak ho oko diváka zná dnes. Souboj ženských hráček o to, aby tráva na dvorci byla zelená pro všechny stejně a prach z antuky myly srovnatelné odměny pro obě pohlaví, má očekávaný průběh. Zatímco se ale bavíme výstřelky komediálně nadaného Carella, to podstatné a filmařsky zajímavé se děje mezi řádky.
Billie Jean King (Emma Stone) bojuje za práva ženských hráček na stejné finanční ohodnocení. Spolu s těmi nejlepšími se odpojuje od muži dominované soutěže a rozjíždí vlastní turnaj s cílem porazit šovinismus a nerovnoprávnost s raketou v ruce. Jako žena ale řeší také otázku vlastní identity, zatímco ve světě pokrývaném médii nesmí být nic znát. Vyvrcholením kampaně za revoluci v bílém sportu je souboj s velkohubým gamblerem a bývalým tenistou Bobbym Riggsem (Steve Carell), který své slabé stránky ukazuje až po prohraných sázkách. Ta největší ho čeká právě v tzv. souboji pohlaví.
Stone s Carellem na plátně tentokrát nehrají otce a dceru, jako v úspěšné komedii Bláznivá, zatracená láska. Jsou úhlavními rivaly z plakátu, jejichž souboj je ale pouhým finále celého snažení ženského týmu. Rovnoprávnost je bezesporu tématem číslo jedna a hnacím motorem snímku. Zápas po americku vyexponovaný na nejvyšší obrátky však zakrývá pravou tvář obou protivníků. Ženu-aktivistku, která možná vedle sebe muže nepotřebuje a šovinistu, který je vlastně na své manželce závislý.
Brilantní intimní dějová linka má dost prostoru, ačkoliv zůstává pouze jakýmsi dochucením velkého zápasu. Přitom jde o to nejlepší. On se nechce vzdát svých sázek a ona snu o moderním ženském tenise – ale i osobním životě. Oba se soubojem baví, u Billie Jean je to ale jen naoko. Ta čeká na příležitost k úsměvu až po závěrečné bitvě o všechno.
Filmaři se věnují cestě šampionky s komediálními výstupy, které však nejsou razítkem na úspěch nebo porážku. Snímek vyniká věrným prostředím a lidmi v něm. Není revoluční, ale oba výkony – ať už záměrně přehrávaný Carell nebo polohy střídající Stone - nabízí mnoho. Smutným faktem zůstává, že samotný souboj pohlaví byl jen startem velké revoluce. A jak se rodil moderní ženský tenis už divák neuvidí. O to víc si ale všimne děje pod pokličkou.
V závěru scénář Simona Beaufoye logicky mocně finišuje s pomocí odrazů o komediální stopy, včetně tradičně originální Sarah Silverman. Před závěrečnými titulky ale jakoby tvůrci nevěděli, zda natočili soukromé drama hráčů s přetvářkou nebo moment, který změnil sportovní dějiny. Ženská rovnoprávnost zůstává pocitově na druhé koleji, přesto film v pestrých barvách zobrazuje ženu a muže s raketou v ruce.